Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku

21. 01. 2022 10:39:50
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.

Michal Adler žije od roku 1981 v kanadském Vancouveru a pracuje jako psychoterapeut. Kniha POVÍDKY A PŘÍBĚHY je jeho literárním debutem ve zralém věku, kdy čerpá právě ze své dlouholeté terapeutické praxe.

V jedné ze svých úvodních povídek Michal Adler přiznává, že svou literární prvotinu vydal v 76 letech na popud svého staršího sourozence – známého čecho-kanadského novináře Petra Adlera:

„Sepiš to,“ pravil můj bratr, snad i trochu popuzeně, protože má za velkou nespravedlnost, že on – profesionální psavec – se musí za příběhy honit, zatímco za mnou – profesionálním naslouchačem – chodí příběhy samy. „Jen se s tím zbytečně nepárej a piš!“ (KDO BY SE S TÍM PÁRAL)

A to je právě to, co Michal Adler udělal. Jeho minipovídky s lehce melancholickým humorem připomínají historky, jaké slýcháme u ohně, v hospodě, nebo když jsme s nejlepšími kamarády na zahradě. Určitě jsou šmrncnuté hlubokým češstvím. Ač autor žije už přes čtyřicet let v emigraci, má živý jazyk, bohatou slovní zásobu a styl vyprávění, kterými nezapře své české kořeny – náš specifický humor i skepticismus. Jako by pod slupkou úvah o lásce, přátelství, stárnutí, odvaze a zahanbení zněly tóny hrabalovské, haškovské, čapkovské i poláčkovské...

Hostinský Olda už před nás rovnal první piva, vzorně natočená, s čepicí tak akorát. Jenže každý příběh má své „jenže“, „když tu“ nebo „najednou“. V našem případě to byl starý muž, který rázně vkráčel do výčepu. Někteří by snad až řekli, že do výčepu vrazil. Místní zmlkli, odsunuli pivo a jako jeden muž povstali. (KDYŽ SE DEN POVEDE)

Historky jsou z Čech i z Kanady a často bývají kouzelně absurdní. Třeba hned ta první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ, v níž autor přiznává, jak ke své životní lásce přišel jen díky vpádu „spřátelených armád“, jak se přezdívalo sovětské okupaci v roce 1968.

Jindy přísně vědecky založený univerzitní profesor bojuje s duchařinou či proti nekritické hyperkorektnosti ve studijní skupině budoucích kanadských psychologů, do níž se „probojovala“ – navzdory nutné znalosti základů oboru – indiánská aktivistka.

Často autor i velmi decentně vypráví, čím ho zaskočili klienti z jeho praxe. Například líčí prozření vdovy, která až v seniorském věku poznala opravdové slasti intimního života a konečně se tím vymanila z maminčiny puritánské výchovy.

Snad nejdéle se paní Smithová potýkala se svými pocitem hanby. Když si vzpomněla, jak zasvěceně všem vykládala, že je sex trapně přeceňovaný, a že to je jak příčina, tak i důsledek společenského úpadku, prý by se nejraději hanbou propadla. Co si tak o ní lidé asi mysleli... (CO MĚ PANÍ SMITHOVÁ NAUČILA)

Na mnoha povídkách je jasně vidět, že je nepíše spisovatel, ale člověk, který už dlouho nahlíží do lidských duší. Tím je knížka v tom nejlepším slova smyslu unikátní. Ať už to dělá úmyslně či nevědomě, obrací na hlavu mnohé spisovatelské příručky o stavbě příběhu. V jeho podání se totiž často žádný „dramatický oblouk“ nekoná. A přesto vyprávění skvěle graduje.

Michal Adler jako psychoterapeut totiž moc dobře ví, že život se nedovíjí v uzavřených příbězích... a konec s pointou, po kterém čtenář tak baží, nebývá ani dobrý, ani špatný. Dokonce většinou ani žádné uspokojivé rozřešení nemá.

Dodnes nevím, co jsem měl tenkrát udělat. Aby to bylo správně. A také vím, že se jistě najde chytrá hlavička, která bude přesně vědět a znát, co jsem udělat měl nebo neměl. Ať mi to raději neříká; mohla by dostat přes hubu. (DODNES NEVÍM)

A tak čtenář zírá na poslední řádky a říká si: „Co je tohle za příběh, když jsem se nedozvěděl, jak to dopadlo?!“ Ovšem přesně tak to v životě bývá. Člověk se mnohdy nedozví, co bylo správné a co nebylo. Jen ví, že se musel nějak rozhodnout.

A v tom je kniha Michala Adlera jedinečná. Vlastně jen ti nejlepší autoři chápou, že literární pravidla jsou od toho, aby se porušovala... Ovšem pod jednou zásadní podmínkou – POKUD TO FUNGUJE.

Bylo toho na mě nějak moc. Ono to asi není jen tak ubránit vědu. A ubránit se, když něco víme naprosto vědecky přesně a nezvratně. Tak jsem šel raději spát... A doufal jsem, že nebudu mít nějaký strašidelný a úzkostný sen o lidech, co mám rád. A jaký je závěr toho příběhu? Jaké z něj plyne morální poučení? Žádný závěr, žádné poučení. Poučení se odkládá na neurčito. (DUCHAŘINA)

Adlerovy příběhy prostě fungují i přesto, že si na konci skoro každé povídky říkáme: „Ty jsi lišák podšitý. Zase jsi nás doběhl, ale máš pravdu. Takhle je ten příběh přesně takový, jaký má být. Plný tajemství, štěstí i náhod. A to jsi ty díky své psychoterapeutické práci, při níž ti stovky lidí otvírají hloubky svých duší, poznal mnohem líp, než kdokoliv z nás...“

A proto to funguje. Proto je literární prvotina Michala Adlera velmi dobrá

Autor: Dana Emingerová | pátek 21.1.2022 10:39 | karma článku: 11.07 | přečteno: 265x

Další články blogera

Dana Emingerová

Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu

Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.

9.2.2024 v 15:24 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 309 | Diskuse

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma článku: 26.31 | Přečteno: 1867 | Diskuse

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma článku: 27.45 | Přečteno: 2986 | Diskuse

Dana Emingerová

V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...

6.8.2022 v 12:44 | Karma článku: 38.78 | Přečteno: 4425 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 4.33 | Přečteno: 116 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.25 | Přečteno: 300 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 343 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
VIP
Počet článků 205 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2322

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...