Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Romantika ve švýcarské Držce

Probudila jsem se, vykoukla z okna a viděla švýcarské moře. Jako ostrovy uprostřed oceánu vystupovaly z mraků nad údolím alpské vrcholky.

V Evropě nenajdete moc podobných míst, jako je Trogne. Když je v Sionském údolí zataženo, tady obvykle svítí slunce. Jméno malé vysokohorské osady nad údolím Val d´Hérens znamená v překladu něco jako huba nebo držka. Kamarád Gérard Sermier nám tu půjčil prastarý alpský dům s obytnou sýpkou připomínající chaloupku ježibaby z pohádky o Mrazíkovi. Stodoly v této oblasti Švýcarska jsou totiž chráněny proti myším tak, že dřevěná stavení stojí na kůlech podložená velkými plochými kameny, přes které se žádní hlodavci nedostanou.

 

 

Trogne

Walliské metropoli Sionu z dálky vévodí dvě impozantní skály. Na vyšší stojí zřícenina Château de Tourbillon, hradu, z nějž zbyly po požáru v 18. století jen obvodové zdi. Na druhém kopci se ve výšce 621 metrů vypíná bazilika Notre Dame de Valére, v níž hrají od počátku 15. století nejstarší funkční varhany světa. Ačkoliv varhany prošly v průběhu staletí řadou oprav, většina píšťal a mechaniky je skutečně středověká.

Sion

Jak dokládají archeologické nálezy, Sion byl osídlen už v mladší době kamenné a původní jméno Sedunum mu dali Keltové, kteří zde žili v 7. - 4. století před naším letopočtem.

Vyrážíme za Sion, kde je směrem na Sierre v obci Saint-Léonard největší zpřístupněné podzemní jezero v Evropě. Je 300 metrů dlouhé, 20 metrů široké a stěny jeskyně tvoří mramor, břidlice a sádrovec. Právě ten se za miliony let rozpustil, takže vznikl neprostupný jíl, který udržuje vodu v jezeře. Na jeho průzračné modrozelené hladině jsme proplouvali na pramicích a pozorovali velké ryby. Dlužno říci, že tu byly vysazeny uměle…

„Díky skvělé akustice se na jezeře konají i koncerty,“ říká muzikant Vincent Flament, který v Saint-Léonard zrekonstruoval zajímavý futuristický dům, kde přespáváme. Jeho česká žena Helena nám k večeři připravuje vynikající švýcarskou klasiku – sýrové fondue. A k němu samozřejmě nesmí chybět tradiční bílé víno Fendant.

 

Míříme divokou alpskou krajinou s nádhernými panoramaty do bočních údolí. Val d´Hérémence se jmenuje podle krásné vesničky Hérémence, v níž stojí úžasná betonová katedrála St. Nicolas z roku 1971. Futuristická duchovní stavba je posazená do stráně mezi tradiční dřevěné chalupy a vypadá jako z jiného světa. Když vstoupíme dovnitř, zní z reproduktorů chrámová hudba, která podbarvuje koncert světel dopadajících lomenými okny na oltář.

Dominantou Val d´Hérémence je přehrada, která se tyčí v nadmořské výšce 2 365 metrů a pod jejíž hladinu u hráze by se mohla ponořit celá Eiffelova věž. Od poloviny 60. let drží Grande Dixence se svými 285 metry výšky rekord největší tížné hráze na světě. Zdejší osmipatrový Hotel du Barrage vypadá pod obrovskou betonovou masou jako skládanka z lega. Kolem přehrady vede stezka až do sedla Col de Roux ve výši 2 804 metrů.

Silnice se točí serpentinami nahoru po levé straně hráze. Na ní stojí velké infocentrum, kde se můžeme seznámit s historií stavby. Hladina jezera Dix totiž ukrývá ještě jednu přehradu z 30. let. Ta byla o mnoho nižší, takže nestačila. Grande Dixence dnes zásobuje vodou čtyři elektrárny v údolí Rhôny. Systémem vodních tunelů a kanálů, které jsou dlouhé přes 100 kilometrů, přivádí do jezera vodu z dalších řek a tajících ledovců.

Pyramidy

Tam, kde Val d´Hérémence přechází do Val d´Hérens projíždíme kolem zvláštních skalních útvarů nazývaných pyramidy z Euseigne. Jde o zvětralé pískovcové skály, které mají na torzech špičatých vrcholů obrovské kameny, jež vypadají, jako by každým okamžikem měly spadnout. Skalní útvary jsou pozůstatkem z doby ledové. Ustupující ledovec po sobě zanechal před desítkami tisíc let úlomky skal a balvany. Dutiny mezi nimi se zaplnily jemnozrnným jílem a pískem, až postupně vznikala velmi tvrdá, stmelená směs, která se nazývá „betonová moréna“. Tam, kde ji na povrchu stlačují a chrání kameny, vytvořily se díky přírodní erozi zvláštní věže s mnohatunovými ozdobami na vrcholech.

Jenže mnohé z deseti až patnáctimetrových obrů už o svou těžkou „čepici“ přišly, protože „beton“ se vlivem povětrnostních podmínek neustále drobí. Pyramidy se tak přibližují k svému přirozenému rozpadu.

 

Chloubou údolí Val d´Hérens je zvláštní plemeno černých krav Hérens, které mají v genech zápasení o pozici ve stádě. Farmáři je chovají jako královny. A to doslova, neboť své vzácné chovanky posílají pravidelně soupeřit s dalšími rohatými kolegyněmi o medaile a „královský titul“. Býci toto privilegium nemají. Z nich se okamžitě, jakmile dospějí, připravují zdejší vyhlášené bifteky, sušené maso nebo walliské klobásky.

Nejhloub v údolí Val d´Hérens se schovává městečko Evolene, nad nímž vévodí známá čtyřtisícovka Dent Blanche. Lidová pranostika praví, že když oblaka vytvoří u špice Bílého zubu praporek směrem k severu, bude hezky. Táhnou-li se mraky na jih, přijde pořádná plískanice.

Evolene bylo nedávno zvoleno nejkrásnějším městečkem frankofonního Švýcarska. Vedle kostela má sídlo muzeum, které představuje kulturu údolí, v němž žijí po staletí tvrdí horalé mluvící zvláštním nářečím vzdáleným od francouzštiny asi tak jako brněnský hantec od češtiny. Zajímavé je i to, že zdejší lidé budovali nejen své stodoly, ale i své spíže vždy na opačném konci obce, než kde bydleli, aby v případě požáru najednou nepřišli úplně o všechno. V únoru 1999 se městečko objevilo na předních stránkách novin v celé Evropě, když po několikadenním sněžení spadla ze svahů nad Villaz ničivá lavina. Odřízla Evolene od světa, smetla několik horských chalup a pohřbila pod masami uvolněného čerstvě napadaného sněhu dvanáct lidí.

Ubytujeme se nad Val d´Hérens v malebné vesničce Trogne.

Kocháme se pohledem na dřevěné střechy prastarých domků, které vypadají jako z filmových pohádek. Z oken, balkonů a teras padají barevné trsy muškátů. Večer se procházíme mezi dřevěnicemi, ve kterých se tu žilo už před staletími. Po rekonstrukcích se z nich staly víkendové chaloupky, kam jezdí Švýcaři z měst. Jako Gérard Sermier, který nám svůj dům ze čtyři sta let starého dřeva půjčil.

Sedíme u vína a Gérard mi podepisuje svou knihu 13 étoiles au sommet  (13 hvězd na vrcholech) s nádhernými fotografiemi. Náš hostitel je totiž jedním z mužů, kteří dokázali rozsvítit Alpy.Kanton Wallis má ve znaku třináct hvězd na bílo-červeném poli. A právě proto se během unikátní světelné show současně rozzářilo třináct vrcholů od Saas Fee až do Val d´Illiez. Nešlo o ohňostroj, ale tříminutové barevné nasvícení hor na počest dvoustého výročí vstupu kantonu Wallis do švýcarské konfederace.

Rozsvícené alpské vrcholy

Unikátní projekt záchrany polorozbořených salaší, na který se jedeme podívat, vznikl i vysoko na pastvinách de l´A Vieille. Odbočíme na prudkou lesní cestu kousek nad Trogne a po pár kilometrech před sebou vidíme bývalé salaše proměněné v krásné víkendové chalupy. V jedné z nich má svůj nový ráj i bývalý mistr Švýcarska ve švýcarském zápase Michel Jacquod. Dnes je mu přes šedesát a každý rok v únoru se do hor nechá dopravit vrtulníkem se zásobami jídla na několik týdnů. A pak už jen odpočívá, čistí si hlavu a čeká, až začne jaro a bude se moci vrátit do údolí.

Místo působí jako balzám na duši. Stoupáme pár desítek metrů po stráni nad osadu ke kapličce St. Nicolas zasvěcené horským záchranářům. Rozhlížíme se po horách. Mlhavý opar od Dent Blanche se vlní nalevo. Bude hezky.

 

Autor: Dana Emingerová | neděle 28.10.2018 10:40 | karma článku: 17,99 | přečteno: 554x
  • Další články autora

Dana Emingerová

Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu

Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.

9.2.2024 v 15:24 | Karma: 14,17 | Přečteno: 328x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma: 26,31 | Přečteno: 1868x | Diskuse| Osobní

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma: 27,56 | Přečteno: 2986x | Diskuse| Společnost

Dana Emingerová

V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...

6.8.2022 v 12:44 | Karma: 38,78 | Přečteno: 4427x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám

O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...

23.1.2022 v 13:53 | Karma: 20,24 | Přečteno: 603x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Dana Emingerová

Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku

Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.

21.1.2022 v 10:39 | Karma: 11,07 | Přečteno: 265x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu

„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."

21.12.2021 v 9:35 | Karma: 18,91 | Přečteno: 465x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký

Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?

16.7.2021 v 9:19 | Karma: 27,86 | Přečteno: 1326x | Diskuse| Společnost

Dana Emingerová

Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let

Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.

15.7.2021 v 15:20 | Karma: 19,57 | Přečteno: 504x | Diskuse| Společnost

Dana Emingerová

Vodáci na Zlaté řece

Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.

24.6.2021 v 8:33 | Karma: 16,32 | Přečteno: 368x | Diskuse| Cestování

Dana Emingerová

Každá generace si prožívá vlastní bibli

Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.

5.4.2021 v 15:37 | Karma: 18,14 | Přečteno: 744x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...

Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.

26.2.2021 v 9:03 | Karma: 29,56 | Přečteno: 905x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala

Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...

31.12.2020 v 11:34 | Karma: 19,44 | Přečteno: 800x | Diskuse| Sport

Dana Emingerová

Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla

Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...

25.11.2020 v 12:30 | Karma: 18,90 | Přečteno: 457x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Jak se dají spálit vajíčka naměkko

Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."

22.11.2020 v 12:56 | Karma: 18,84 | Přečteno: 567x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Víte, která je nejcennější česká kniha?

Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.

28.9.2020 v 14:27 | Karma: 17,50 | Přečteno: 527x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Vězení a naděje

Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.

27.9.2020 v 15:29 | Karma: 8,40 | Přečteno: 251x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu

Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?

30.8.2020 v 9:55 | Karma: 13,55 | Přečteno: 394x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

O vášni, míjení, milování

Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.

29.8.2020 v 8:50 | Karma: 16,13 | Přečteno: 852x | Diskuse| Poezie a próza

Dana Emingerová

Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem

Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...

23.4.2020 v 10:59 | Karma: 30,01 | Přečteno: 1375x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 205
  • Celková karma 14,17
  • Průměrná čtenost 2325x
Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Seznam rubrik