Smrt je proces, nikoliv okamžik. A tento proces se dá někdy zvrátit...
Při něm přestane tlouci srdce, ale jednotlivé orgány mohou ještě docela dlouho zůstat funkční, a to znamená, že „jistou dobu po smrti vlastně není smrt naprosto nezvratná“.
Podle časopisu National Geographic se těmito otázkami zabývá stále více vědců: Biologové působí na živočichy chemickými látkami, aby je uvedli do stavu „pozastaveného života“. Kardiologové připravují roztoky, které zpomalují činnost srdce a metabolismus, dokud jejich pacienti nepřekonají kritický stav, který je přivedl na pokraj smrti. Týmy traumatologů provádějí klinické výzkumy, při nichž snižují tělesnou teplotu postřelených nebo pobodaných pacientů. Nízká tělesná teplota umožní zachovat pacienta v naději na přežití a při zpomalení krvácení chirurgové lépe ošetří rány.
Vloni v dubnu byl v časopise National Geographic zveřejněn případ dvaadvacetileté těhotné ženy z Nebrasky, kterou postihlo krvácení do mozku tak rozsáhlé, že v nemocnici už jen konstatovali klinickou smrt. Přesto lékaři maminku udrželi 54 dní na přístrojích, aby se plod mohl dál vyvíjet, takže nakonec porodila v kómatu císařským řezem zdravého chlapce... Další zajímavý příběh se točí kolem chlapce z Pensylvánie, který po pádu do ledového potoka přežil hodinu a půl bez srdečního tepu. Po vytrvalé masáži jeho srdíčko nakonec naskočilo. Tři dny na to ho propustili z nemocnice...
I u nás u máme podobný zajímavý případ. Nedávno v Praze ošetřili pacientku, která byla těžce podchlazená, když přebrala a usnula na mrazu. Měla velké štěstí, protože k zástavě oběhu došlo před posádkou záchranné služby. Za probíhající resuscitace ji přivezli do nemocnice, kde byla do hodiny napojena na přístroj nahrazující oběh. Přestože ještě další hodinu její srdce nefungovalo, po zahřátí organismu znovu naskočilo, pacientka se zotavila a přežila bez následků.
Můj dědeček umřel v roce 1980 na infarkt. Náhle padnul a byl mrtev. Dnes by měl možná, pokud by se hned začalo s resuscitací, ještě šanci. Mnozí lidé totiž přijdou o život úplně zbytečně, neboť příčina jejich zástavy je často relativně jednoduše řešitelná. Jen se nedostává času, aby se pacienti se zástavou srdce včas dopravili do příslušného centra, které je schopno jim pomoci.
„Když lidé žijí ve městě, jako je Praha, a postihne je zástava srdce na ulici, tak čistě ze statistického hlediska, pokud kolaps nastane ve správnou chvíli a na správném místě, mají relativně přijatelnou šanci, že přežijí. Samozřejmě záleží i na okolnostech – jaká byla příčina náhlého kolapsu, zda má pacient nějaké přidružené nemoci, jak rychle byl resuscitován, jestli se podařilo obnovit oběh nebo nepodařilo. Prostě v momentě, kdy se rozdají karty, má nemocný v Praze naději na přežití mezi deseti až třiceti procent,“ vysvětlil mi docent Jan Bělohlávek v rozhovoru, který brzy vyjde v Magazínu DNES. „Horší je to na místech, kde si kolapsu nikdo hned nevšimne... Nejzákeřnější je totiž doba, kdy se s pacientem nic neděje. Když po oběhové zástavě nastane tzv. klinická smrt, tak máte jen několik minut. Zachránce musí rychle zhodnotit situaci a začít pacienta oživovat. Je mnoho lidí, které z nějaké příčiny zástava postihne nenadále a z plného zdraví – a pomoc by byla relativně snadná, kdyby přišla včas...“
Co tedy dělat, když člověk ve vaší blízkosti zkolabuje? Zásadní je okamžitě jednat. Nejdřív musíte ověřit, je-li člověk v bezvědomí. Jestliže nejeví známky života – a zvláště pokud jste kolaps viděli – je nutné ihned zahájit resuscitaci a přivolat profesionální pomoc. Dispečer záchranné služby už vás navede, co přesně máte dělat. V prvních deseti minutách zcela stačí „jen“ takzvaná nepřímá masáž srdce. Jde o pravidelné stlačování hrudníku v oblasti dolní třetiny hrudní kosti do hloubky pět až šest centimetrů s frekvencí sto stisků za minutu. A jak poznáte, že máte pomáhat právě tímto způsobem? Platí jednoduché pravidlo: nechá-li se člověk takto masírovat, znamená to, že resuscitaci určitě potřebuje. Tento výkon je totiž velmi bolestivý a pacient, který není v hlubokém bezvědomí, se bude bránit.
Pokrok je v kardiologii obrovský. Po příhodách, na které dříve lidé umírali (např. infarkt myokardu), dnes pacienti mnohdy odcházejí z nemocnice třetí den domů. Když budeme vědět, jak rychle pomoci, zvýšíme procento naděje i u lidí po srdeční zástavě.
Více o této zajímavé problematice se můžete dočíst v Magazínu Dnes 2. února.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x