V houbařské pasti
Byla jsem fakt na ty své chlapy naštvaná. Odjela jsem na pár dní pryč a lednice zůstala úplně vybrakovaná. A tak jsem rozčíleně štrachala ve spíži a našla tam zastrčenou plastovou krabičku plnou sušených hříbků, ze kterých jsem navařila vynikající houbovou polívku.Jenže po obědě, když jsem tu krabičku vymývala, všimla jsem si, že je na ní štítek s obrázkem a jakoby neumělým dětským písmem. Zaostřila jsem. Na malůvce byla jasná lebka se skříženými kostmi a u ní stálo: MOCH HLÍZOVITÁ!
Nejdřív mi to přišlo legrační a vlastně jsem se zasmála. Pak mě ale polila horkost. Co když to není vtip?!!! Do pytle! MOCH HLÍZOVITÁ? Zní to jaksi... pátrám ve své houbařské paměti... jedovatě. V hlavě se mi začaly rozjíždět různé možnosti:Třeba může mít MOCH HLÍZOVITÁ v malém množství nějaké léčivé účinky... Chtěl tedy někdo obohatit naši lékárničku? Takže to mohl být lék? Nebo kdosi z mejdanových kamarádů našich dětí k nám přinesl omamné hubky a čeká nás odpoledne v narkomanských halucinacích?!V podstatě jsem byla i nebyla daleko od pravdy...
Zvědavě a zároveň znepokojeně jsem zapátrala na internetu."Muchomůrka hlíznatá, latinsky Amanita Phaloides, známá pod názvem muchomůrka zelená... je nejjedovatější a nejnebezpečnější houbou Evropy a Severní Ameriky, kde způsobuje nejvíce srtelných otrav." Málem jsem omdlela. Ty brďo, že mi to hned nedošlo?! Ale co teď?! "Buď je to fakt blbý vtip - nedává přeci smysl, že by někdo nosil domů nasušené smrtelně jedovaté houby -, anebo to vtip není...? Pak, jestli okamžitě něco neuděláme, do pár hodin bude po nás! Jako houbařka už od dětství moc dobře vím,že když se objeví první příznaky otravy po pozření mochomůrky zelené, je na záchranu života už pozdě. Tak mám panikařit, nebo nemám? "Hele, kluci," snažím se o klidný tón. "Nevíte, kdo mohl takhle pitomě pomalovat tuhle krabičku?" ukazuju synům a manželovi obrázek."To jsou nějaký lebky?" chechtají se a nikdo se k malůvce nehlásí. "No, totiž..." blekotám. "Někdo prostě napsal na ty sušený houby, co jsme teď měli v bramboračce, MOCH HLÍZOVITÁ."
Manžel bere krabičku do ruky a chechtá se ještě víc: "Vypadá to jak jelen křížený s bubákem."Dobře, říkám si. Nebudu panikařit. Někdo si z nás prostě vystřelil. To je jediné rozumné vysvětlení. Jenže na světě se nedějí jen rozumné věci. Raději přece jen obepisuji příbuzenstvo, jestli by si někdo na tenhle vtípek nevzpomněl. Pro jistotu... Posílám bubáka se zkříženými hnáty všem babičkám, dědům, tetičkám a strýcům, kteří nám často dávají houby."Vy jste se zbláznili? Kdo by vám dával muchomůrky?!" reagují naštvaně. "A proč by nějaký houbař sušil smrtelně jedovaté houby?!"Mezitím si MOCH HLÍZOVITOU vygúglil i můj manžel. "Hele," svěřuje se mi celý zelený. "Už je mi trochu špatně. Nebylo by přece jen lepší vyrazit na pohotovost?" Zároveň z něj leze, že nápis na krabičce mu připomíná jeho písmo. "To snad není pravda!" úpím. "Namaluj koslivce a zřížené hnáty," podám mu tužku.Za chvíli koukáme - a je to přesně to, co je na krabičce. Takže autor je znám, jen si po letech už vůbec nepamatuje, při jaké příležitosti své dílo stvořil. A protože je mu špatně, vyráží se vzorkem hub do mykologické laboratoře.Kupodivu se mu tam ani moc nesmějí. Dokonce má pochvalu. Prý je lepší houby prověřit včas... Napjatě čekáme na výsledek. Všem je už nevolno, chystáme se na výplachy žaludku, pijeme hodně vody a v houbovém omámení přemýšlíme o životě a o smrti. A případně co bychom ještě chtěli na světě během těch pár zbývajících chvil stihnout...Konečně zvoní telefon. "Tak co? Umřeme? Umřeme spolu... Všichni?"Neumřeme. Skutečně jsme doma v krabičce léta skladovali jen nasušené hříbky.Prostě vtipálek se chytil do vlastní pasti.A my ostatní? Přestože jsme prudce jedovaté houby nepozřeli, i ten lehký dotek smrti nám úplně překryl různé malicherné denní strasti a srovnal hodnoty. Takže v tom smylu měly ty hubky omamný i léčivý účinek.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
Dana Emingerová
Nikomu se nezavděčíš aneb sedm postřehů k pandemii
Denně se na nás hrne tolik informací ze všech stran, že se v nich snadno utopíme. Co je podstatné a co ne? Připadá mi, jako bychom přes média jen soutěžili v číslech a počtech obětí... Takže takhle si to pokouším ujasnit já:
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x