Středa 20. října 2021, svátek má Vendelín
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 20. října 2021 Vendelín

Vodáci na Zlaté řece

24. 06. 2021 8:33:06
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.

Vodákům hoří uši vzrušením. Ten požár může uhasit jen sama Sázava. A daří se jí to hodně často.

„Do háje!“ mizí ve vinách smíšená posádka. Pak se nad hladinou na okamžik objeví dno kánoe a kapitán, který se snaží udržet loď za bok. Poté vypluje pádlo, na němž visí kuckající háček. Druhé pádlo a lodní pytel odplouvají na vlnách.

Zatímco kamarádi chytají utopený náklad a skleslý kormidelník vylévá vodu z kánoe, promočená dívka s povadlými loknami a odřeným zadečkem se na břehu vzteká.

„Klídek,“ směje se vedoucí party, zřejmě protřelý vodák. „Kdybys nezvedala pádlo nad hlavu a místo toho pořádné zabrala, mohli jste se tomu šutru vyhnout.“

V minulém století byl – stejně jako dnes – romantický kaňon nedaleko od Prahy plný vodáků. Většina z nich vyrazila z Týnce nad Sázavou. Půjčují se tam lodě a díky tomu si každý za jediný den může sjet téměř dvacet kilometrů nádherných jezů a peřejí toku, který dostal na počátku století od trampů přezdívku Zlatá řeka.

U šlajsny v Týnci čekají po ránu na start desítky lodí. Kánoe, kajaky a pramice projíždějí narušenou propustí podél pravého pilíře. Méně zkušení vodáci svá plavidla přenášejí po břehu nebo přetahují. Také děti v záchranných vestách a helmách pro jistotu nasedají až za splavem.

Z Týnce proudí řeka celkem pomaloučku. „Olej“ končí pod skalnatým srázem v Chrástu nad Sázavou, na němž stojí oblíbená vodácká hospoda. Posilněni pivem a utopencem si pak téměř všichni troufnou na sjezd provalenou částí splavu či ,,šlajsnou“, z níž háčci vyjíždějí po hlavu mokří a z otevřených lodí se musí co nejrychleji vylévat voda.

„Túúú,“ houká stařičká autotrumpeta upevněná na levobok loudajícího se kajaku. „Když jsem šel na půdu pro hrábě...“ notuje kozím hlasem rumem posílený kormidelník. Promočená blondýna na špici se tváří, že ke svému parťákovi nepatří. Naštvaně pádluje, zatímco muž, mačkající do rytmu houkačku, s chutí pokračuje: „... ležel tam dědeček na bábě."

„Pozóóór, šutr vpravo,“ ječí paní.

„... jen si štrejchni,“ nevnímá zpívající opilec, zatímco balvan, jediný uprostřed stojaté hladiny nad Brejlovským jezem, drhne o dno lodi.

„To je dobrý, mámo...“ uklidňuje z lodi vyskakujícího háčka kormidelník, zatímco proraženou dírou v kajaku rychle přitéká voda. Plavidlo se mění v Titanik. „Túúú, tututu,“ zakucká naposled trumpeta a mizí pod hladinou. Naštěstí tu není hluboko, takže vytrvalému pěvci sedícímu na dně řeky koukají prsa z vody.

Jez u bývalého mlýna Brejlov zvládnou sjet při vyšším stavu vody podél pravého břehu řeky jen ti nejzkušenější. Ovšem i oni skloní své hrdé hlavy o osm set metrů dál u nesjízdného a nebezpečného jezu v Kaňově. V pokoře přenesou kánoe s pohledem upřeným do zrádného pěnícího a hučícího „vývařiště“. V téhle smrtonosné vodní pasti už skončilo několik životů...

Ze starého jezu Pěnkava v Krhanicích a Lesního jezu v Kamenném Újezdci mnoho nezbylo. Vorové propusti a kamenné valy pod nimi, které po staletí sloužily k usměrňování splavovaného dřeva z panských lesů, dodnes připomínají zašlou vorařskou slávu . Voroplavba se na Sázavě držela nejdéle z celých Čech. Na dolním toku je plavební dráha vorů stále dobře zřetelná a všichni vodáci ji vlastně nevědomky následují.

Ke koruně rozpadlého Lesního jezu míří pramice.

„Jedem!“ velí kormidelník a pádluje vší silou ke stržené propusti. Při pohledu na vysoké vlny pod sebou a kameny v kotli háčkové zpanikaří. Místo do peřejí šoupnou špičku pramice podél hráze. K velkému zděšení všech se loď najednou stává naprosto neovladatelnou. Silný proud ji unáší k ústí blízkého náhonu. Než se stačí nejednotná posádka vzpamatovat, voda přitlačí plavidlo na železné žebroví chránící kanál. Laminát praská a pramice se láme. Pět lidí se marně snaží vzepřít živlu. I pro tuhle partičku plavba předčasně končí...

Ti, kteří už mají vody dost anebo nadělali z plavidel ponorky, opouštějí řeku v Kamenném přívozu. Je to věhlasná obec starých plaveckých a dřevorubeckých rodů. Prostranství nad jezem, kde se dnes nakládají a vykládají lodě, bývalo vazištěm vorů. A na skalnatém ostrohu nad řekou stojí malebný kostelík sv. Ludmily se hřbitovem, na němž odpočítá většina hrdinů Morávkova románu Plavci na Sázavě.

Nejromantičtější úsek však mají vodáci teprve před sebou. Brány do kaňonu a peřejí vodáckého ráje otvírá „šlajsna“ v Žampachu. Pod splavem lodě míjejí štoly bývalých zlatých dolů, díky kterým dostala Sázava, na níž se kdysi žlutý kov také rýžoval, svou trampskou přezdívku – Zlatá řeka.

„Aóóóój!“ volají ze břehu na kánoe kluci v sombrerech, kteří stejné jako jejich pradědové vždy v pátek odpoledne nasadí kovbojské klobouky, obují kanady a s vestami z „buvolí“ kůže vyrazí z branického nádraží u „Velké řeky“ (Vltavy) na Luka pod Medníkem či do Pikvic.

„Rikatádo jak tornádo žene se širou stepí,“ zní od barevného totemu z chatové osady píseň, jakou v počátcích trampingu složil světoběžník Josef Peterka alias Bob Hurikán. Nad Údolím Kocour se klene jedinečná stavba železničního viaduktu z roku 1899. Z vysokých mostních oblouků houká Posázavský Pacifik. Díky němu objevila kouzlo a romantiku „Zlaté řeky“ mládež na počátku minulého století. V sázavském kaňonu našla vysněnou krajinu svých představ z četby dobrodružných knih.

„Vlak byl tehdá všechno. To bylo volání dálek, cizí kraje a výlety pro pražské kluky, které železný oř vezl do lesů a do Zlatého kaňonu k vodě,“ vzpomíná v Berkově knížce Posázavský Pacifik herec Jaroslav Štercl.

Sázava se tu prodírá mezi skalnatými srázy a ostrohy. Nad hlavami vodáků „visí“ ve stěnách sruby v zálesáckém stylu na zdánlivě nepřístupných místech. Vytesaná do kamene se do levého břehu zakusuje Posázavská stezka s fantastickými vyhlídkami do údolí.

„Přitahuj! Kontruj!“ ozývá se z vln v místech, kde řeka obtéká strmou skálu. Divoké peřeje jako by neměly konce. Teprve pod Medníkem, kde roste vzácný kandík psí zub, se údolí postupně otevírá. Slunce se kloní k obzoru a Sázava, ztrácející se pod Pikovicemi ve vzduté hladině vltavské přehrady, je v podvečer úplně zlatá.

„Až ztichnou Bílé skály nad velkou peřejí, den zhasne tmou...“

Autor: Dana Emingerová | čtvrtek 24.6.2021 8:33 | karma článku: 15.44 | přečteno: 315x

Další články blogera

Dana Emingerová

Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký

Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?

16.7.2021 v 9:19 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1003 | Diskuse

Dana Emingerová

Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let

Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.

15.7.2021 v 15:20 | Karma článku: 17.44 | Přečteno: 362 | Diskuse

Dana Emingerová

Každá generace si prožívá vlastní bibli

Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.

5.4.2021 v 15:37 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 677 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Galeona MAYFLOWER a osídlování Virgine

Epizoda z dějin mořeplavby - přibližně po stu létech od objevení Ameriky. Počátky anglické kolonizace Severní Ameriky. Místem prvotních pokusů osídlení budoucí stát Virginie. Událost má rovněž místo i v dějinách české mořeplavby.

20.10.2021 v 10:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Ladislav Větvička

Nudite se? Nekupujte myvala a valte do Doněcke oblasti, než nas zas zavřu...

Tuž zopakujme zakladni fakta. Letenka z letišťa Ostrava-Katowice do Zaporoži stoji 400,-Kč. Vlak z Užhoroda do Oděsy stoji 300,-Kč. Jak se dostanete do Užhoroda, nebo na OV-Katowice, je už na vas.

18.10.2021 v 11:11 | Karma článku: 42.25 | Přečteno: 2792 | Diskuse

Kamil Kristen Brzák

Ty staré dobré cesty...

Cyklisté se dělí na časovkáře a romantiky, tedy podle mě. Ta první skupina mnohdy ani neví kudy sviští, hlavní je čas a forma. Stovka za den nic moc.

16.10.2021 v 17:31 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 270 | Diskuse

Jaroslav Babel

Deník pozdního léta (13.)

Volných dnů bylo snad i víc, než jsem původně čekal. Obvyklá cesta na konci léta se tím trochu protáhla a skončila nezvykle pozdním zářijovým datem. Když vám ale přeje vše včetně počasí, pak se ty dny navíc dají náležitě využít.

16.10.2021 v 9:22 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 222 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Švýcarský Stechelberg u Lauterbrunnenu a naše vandrování

Kamarád Harry s chotí tam už léta jezdili i třikrát ročně. Z Karlsruhe to neměli moc daleko. Já, zvyklý jezdit do hor jen v zimě na lyžování, jsem se od nich nechal přemluvit tam vyrazit i v létě. Byla to tenkrát naše první

16.10.2021 v 8:01 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 220 | Diskuse
VIP
Počet článků 198 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2301

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Najdete na iDNES.cz