Vodáci na Zlaté řece

24. 06. 2021 8:33:06
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.

Vodákům hoří uši vzrušením. Ten požár může uhasit jen sama Sázava. A daří se jí to hodně často.

„Do háje!“ mizí ve vinách smíšená posádka. Pak se nad hladinou na okamžik objeví dno kánoe a kapitán, který se snaží udržet loď za bok. Poté vypluje pádlo, na němž visí kuckající háček. Druhé pádlo a lodní pytel odplouvají na vlnách.

Zatímco kamarádi chytají utopený náklad a skleslý kormidelník vylévá vodu z kánoe, promočená dívka s povadlými loknami a odřeným zadečkem se na břehu vzteká.

„Klídek,“ směje se vedoucí party, zřejmě protřelý vodák. „Kdybys nezvedala pádlo nad hlavu a místo toho pořádné zabrala, mohli jste se tomu šutru vyhnout.“

V minulém století byl – stejně jako dnes – romantický kaňon nedaleko od Prahy plný vodáků. Většina z nich vyrazila z Týnce nad Sázavou. Půjčují se tam lodě a díky tomu si každý za jediný den může sjet téměř dvacet kilometrů nádherných jezů a peřejí toku, který dostal na počátku století od trampů přezdívku Zlatá řeka.

U šlajsny v Týnci čekají po ránu na start desítky lodí. Kánoe, kajaky a pramice projíždějí narušenou propustí podél pravého pilíře. Méně zkušení vodáci svá plavidla přenášejí po břehu nebo přetahují. Také děti v záchranných vestách a helmách pro jistotu nasedají až za splavem.

Z Týnce proudí řeka celkem pomaloučku. „Olej“ končí pod skalnatým srázem v Chrástu nad Sázavou, na němž stojí oblíbená vodácká hospoda. Posilněni pivem a utopencem si pak téměř všichni troufnou na sjezd provalenou částí splavu či ,,šlajsnou“, z níž háčci vyjíždějí po hlavu mokří a z otevřených lodí se musí co nejrychleji vylévat voda.

„Túúú,“ houká stařičká autotrumpeta upevněná na levobok loudajícího se kajaku. „Když jsem šel na půdu pro hrábě...“ notuje kozím hlasem rumem posílený kormidelník. Promočená blondýna na špici se tváří, že ke svému parťákovi nepatří. Naštvaně pádluje, zatímco muž, mačkající do rytmu houkačku, s chutí pokračuje: „... ležel tam dědeček na bábě."

„Pozóóór, šutr vpravo,“ ječí paní.

„... jen si štrejchni,“ nevnímá zpívající opilec, zatímco balvan, jediný uprostřed stojaté hladiny nad Brejlovským jezem, drhne o dno lodi.

„To je dobrý, mámo...“ uklidňuje z lodi vyskakujícího háčka kormidelník, zatímco proraženou dírou v kajaku rychle přitéká voda. Plavidlo se mění v Titanik. „Túúú, tututu,“ zakucká naposled trumpeta a mizí pod hladinou. Naštěstí tu není hluboko, takže vytrvalému pěvci sedícímu na dně řeky koukají prsa z vody.

Jez u bývalého mlýna Brejlov zvládnou sjet při vyšším stavu vody podél pravého břehu řeky jen ti nejzkušenější. Ovšem i oni skloní své hrdé hlavy o osm set metrů dál u nesjízdného a nebezpečného jezu v Kaňově. V pokoře přenesou kánoe s pohledem upřeným do zrádného pěnícího a hučícího „vývařiště“. V téhle smrtonosné vodní pasti už skončilo několik životů...

Ze starého jezu Pěnkava v Krhanicích a Lesního jezu v Kamenném Újezdci mnoho nezbylo. Vorové propusti a kamenné valy pod nimi, které po staletí sloužily k usměrňování splavovaného dřeva z panských lesů, dodnes připomínají zašlou vorařskou slávu . Voroplavba se na Sázavě držela nejdéle z celých Čech. Na dolním toku je plavební dráha vorů stále dobře zřetelná a všichni vodáci ji vlastně nevědomky následují.

Ke koruně rozpadlého Lesního jezu míří pramice.

„Jedem!“ velí kormidelník a pádluje vší silou ke stržené propusti. Při pohledu na vysoké vlny pod sebou a kameny v kotli háčkové zpanikaří. Místo do peřejí šoupnou špičku pramice podél hráze. K velkému zděšení všech se loď najednou stává naprosto neovladatelnou. Silný proud ji unáší k ústí blízkého náhonu. Než se stačí nejednotná posádka vzpamatovat, voda přitlačí plavidlo na železné žebroví chránící kanál. Laminát praská a pramice se láme. Pět lidí se marně snaží vzepřít živlu. I pro tuhle partičku plavba předčasně končí...

Ti, kteří už mají vody dost anebo nadělali z plavidel ponorky, opouštějí řeku v Kamenném přívozu. Je to věhlasná obec starých plaveckých a dřevorubeckých rodů. Prostranství nad jezem, kde se dnes nakládají a vykládají lodě, bývalo vazištěm vorů. A na skalnatém ostrohu nad řekou stojí malebný kostelík sv. Ludmily se hřbitovem, na němž odpočítá většina hrdinů Morávkova románu Plavci na Sázavě.

Nejromantičtější úsek však mají vodáci teprve před sebou. Brány do kaňonu a peřejí vodáckého ráje otvírá „šlajsna“ v Žampachu. Pod splavem lodě míjejí štoly bývalých zlatých dolů, díky kterým dostala Sázava, na níž se kdysi žlutý kov také rýžoval, svou trampskou přezdívku – Zlatá řeka.

„Aóóóój!“ volají ze břehu na kánoe kluci v sombrerech, kteří stejné jako jejich pradědové vždy v pátek odpoledne nasadí kovbojské klobouky, obují kanady a s vestami z „buvolí“ kůže vyrazí z branického nádraží u „Velké řeky“ (Vltavy) na Luka pod Medníkem či do Pikvic.

„Rikatádo jak tornádo žene se širou stepí,“ zní od barevného totemu z chatové osady píseň, jakou v počátcích trampingu složil světoběžník Josef Peterka alias Bob Hurikán. Nad Údolím Kocour se klene jedinečná stavba železničního viaduktu z roku 1899. Z vysokých mostních oblouků houká Posázavský Pacifik. Díky němu objevila kouzlo a romantiku „Zlaté řeky“ mládež na počátku minulého století. V sázavském kaňonu našla vysněnou krajinu svých představ z četby dobrodružných knih.

„Vlak byl tehdá všechno. To bylo volání dálek, cizí kraje a výlety pro pražské kluky, které železný oř vezl do lesů a do Zlatého kaňonu k vodě,“ vzpomíná v Berkově knížce Posázavský Pacifik herec Jaroslav Štercl.

Sázava se tu prodírá mezi skalnatými srázy a ostrohy. Nad hlavami vodáků „visí“ ve stěnách sruby v zálesáckém stylu na zdánlivě nepřístupných místech. Vytesaná do kamene se do levého břehu zakusuje Posázavská stezka s fantastickými vyhlídkami do údolí.

„Přitahuj! Kontruj!“ ozývá se z vln v místech, kde řeka obtéká strmou skálu. Divoké peřeje jako by neměly konce. Teprve pod Medníkem, kde roste vzácný kandík psí zub, se údolí postupně otevírá. Slunce se kloní k obzoru a Sázava, ztrácející se pod Pikovicemi ve vzduté hladině vltavské přehrady, je v podvečer úplně zlatá.

„Až ztichnou Bílé skály nad velkou peřejí, den zhasne tmou...“

Autor: Dana Emingerová | čtvrtek 24.6.2021 8:33 | karma článku: 16.02 | přečteno: 368x

Další články blogera

Dana Emingerová

Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu

Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.

9.2.2024 v 15:24 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 309 | Diskuse

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma článku: 26.31 | Přečteno: 1867 | Diskuse

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma článku: 27.45 | Přečteno: 2986 | Diskuse

Dana Emingerová

V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...

6.8.2022 v 12:44 | Karma článku: 38.78 | Přečteno: 4425 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 494 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
VIP
Počet článků 205 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2322

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...