Sobota 10. června 2023, svátek má Gita
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 10. června 2023 Gita

Ve vyšehradských hradbách je zazděný kostel

20. 02. 2020 14:05:56
Vyrůstala jsem pod Vyšehradem, aniž bych tušila, co všechno ukrývají hradby před našimi okny. V šancích nad Vratislavovou ulicí, kde jsme bydleli, je totiž nejen zazděná brána, ale dokonce celý kostel...

Moje vůbec první vzpomínka na Vyšehrad patří zamřížované díře ústící z hlubin hradeb do zdi Vratislavovy ulice kousek nad naším domem. „Tam nikdy, ale nikdy nesmíš vlézt, protože by ses už nedostala zpátky,“ řekla mi tehdy maminka a ještě dodala: „Určitě se tam ještě schovávají Vyšehradští jezdci.“

Měla na mysli pouliční gang, který se po komunistickém puči vytvořil se z řad tzv. pásků, což bylo v 50. letech minulého století označení pro mládež obdivující Ameriku a rokenrol. Na počátku vyvolávali ve jménu svobody rvačky v pražských restauracích, ale pak se revolta zvrhla v loupeže a přepadení... V roce 1953 byli všichni Vyšehradští jezdci pozatýkáni v hostinci U Šrytrů, kde se pravidelně scházeli. A ta hospoda byla právě ve Vratislavově ulici, kam jsme se v 60. letech přistěhovali.

V dětství mě nikdy nenapadlo, že vlastně žiju v ulici prvního českého krále, který byl v roce 1085 jako první ozdoben královským diadémem. Vratislavovo jméno mi totiž splývalo s bájnými knížaty z českých pověstí, které jsou v názvech ulic sousedních: Krokova, Neklanova, Hostivítova, Vnislavova... Navíc moje spolužačka bydlela přímo v pevnosti – v Novém proboštství, jehož divoce zpustlá zahrada sousedila se hřbitovem. Odtud jsme vyrážely na výpravy po celém Vyšehradě a prošmejdily každý jeho kout.

Za císaře Karla IV. působil gotický Vyšehrad úchvatným a mohutným dojmem. Avšak v roce 1420 při velké bitvě na Pankráci, kdy husité rozdrtili vojska krále Zikmunda (mladší syn Karla IV.), rozvášněný dav drancoval a likvidoval vše, co mu stálo v cestě. Jako studentka pankráckého Gymnázia Na vítězné pláni jsem vůbec nevěděla, že má škola je pojmenovaná právě podle této osudné bitvy. Po ní téměř všechny vyšehradské stavby byly zničeny a celá akropole se stala pustinou s chátrajícími ruinami.

Po třicetileté válce dal císař Ferdinand III. (jeho otec po bitvě na Bílé hoře popravil 27 českých pánů) Vyšehrad přestavět na barokní citadelu, tvořící od roku 1654 součást opevnění Prahy.

„Co nezničila léta bratrovražedných bojů za husitských válek, to nenávratně zmizelo při budování – ze strategického pohledu naprosto zbytečné – vyšehradské pevnosti v 17. století,“ říká Jan Kotous, dlouholetý předseda Společnosti Vyšehrad. Vojáci všechny původní vyšehradské stavby zbořili a kromě kapitulního kostela sv. Petra a Pavla, starého děkanství a rotundy sv. Martina nezůstalo ze staré zástavby vůbec nic.

Dlouho se mělo za to, že vzal za své i kostel Stětí sv. Jana Křtitele ze 14. století. Jenže právě ten je pohřbený ve vysokých valech barokního bastionu. Ukrývá se za kaplí Panny Marie na hradbách, která stojí nad silnicí vedoucí od Cihelné brány na Pankrác.

„Lidé míjejí kapli Panny Marie na hradbách, pozvedají ruce, aby křížem čelo poznamenali, a nikdo netuší, že s kaplí uctívá i zpustlou svatyni utopenou ve vysokých hradebních valech,“ napsala v roce 1903 o této kuriozitě spisovatelka Popelka Biliánová (žila v domku výběrčího mýta mezi dnešní Leopoldovou a Táborskou bránou).

Právě letos byl kostel Stětí sv. Jana Křtitele krásně zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti.

Ve vyšehradských hradbách je zazděná též Jeruzalémská brána, jenž umožňovala přístup do citadely od Vltavy. Její stopy jsou dodnes patrné. Když jsme v dětství prolézali křovím tam, kde se skála zakusuje do hradební zdi, vrtalo nám hlavou, proč je nad poslední zatáčkou Vratislavovy ulice úplně odlišná skladba cihel, než mají celé vyšehradské šance. Právě sem totiž vedla velmi příkrá ulice, a tak pražský místodržící Karel Chotek vymyslel v roce 1840 na silnici esíčko, které protnulo šance zhruba o sto metrů východněji.

Z toho důvodu se v severních hradbách probourala nová empírová brána, nazývaná Cihelná. Zděný násep zaříznutý do přírodního terénu dává představu, kolik půdy a kamení se tehdy muselo odkopat. Na další pozůstatky Jeruzalémské brány jsem narazila i při prohlídce zpřístupněných vyšehradských kasemat. V chodbách je místo, kde se podlaha mírně zvedá, jak kopíruje vrchní okraj zrušeného vjezdu do pevnosti.

Cihelnou bránou jsem v dětství prošla snad tisíckrát, aniž bych odhalila její největší tajemství – léta zapovězený vstup do vyšehradských kasemat. Spletitý systém chodeb dlouhých přes kilometr se rodil v průběhu 17. a 18 století. Součástí je podzemní empírový sál Gorlice, kde je dnes k vidění šest originálních soch z Karlova mostu.

Třináct metrů vysoký a skoro osmdesát metrů dlouhý sál Gorlice sloužil původně armádě. Za první světové války u něj stával vojenský hospodářský statek, který posádka pojmenovala podle polského města, u nějž se v roce 1915 odehrála důležitá bitva.

Ani o tom jsem neměla nikdy potuchy, přestože vždycky zamčená obrovská vrata se schodištěm klesajícím do Gorlice ústila přímo na dětské hřiště s kolotočem a prolézačkami, kam jsem chodila už od školky.

„U dalšího dětského hřiště na tzv. velkých šancích otvíráme poprvé v historii i vstup do Podolských kasemat. Za 2. světové války bylo podzemí přestavěno na protiletecké kryty a za komunismu v 50. letech se tu zřejmě schovávali Vyšehradští jezdci,“ říká Petr Kučera, nový ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad. Od března letošního roku může veřejnost vidět, jak jejich doupě možná vypadalo...

Takže moje maminka, když mě tehdy těmi vyšehradskými jezdci z podzemí strašila, měla skoro pravdu... ale jen skoro.

To už je ale jiný příběh.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Dana Emingerová | čtvrtek 20.2.2020 14:05 | karma článku: 32.53 | přečteno: 1453x

Další články blogera

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma článku: 25.93 | Přečteno: 1828 | Diskuse

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 2977 | Diskuse

Dana Emingerová

V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...

6.8.2022 v 12:44 | Karma článku: 38.64 | Přečteno: 4403 | Diskuse

Dana Emingerová

Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám

O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...

23.1.2022 v 13:53 | Karma článku: 20.03 | Přečteno: 575 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Václavek

Jak alespoň na chvíli slepit rodinu dohromady a nejlépe v Bieszczadech

Jsme se svými bratry zcela atomizováni. Tedy rozdrobeni a roztříštěni, protože každý žijeme úplně někde jinde a to nejen pokud o mé bratry jde, ale vlastně o celou rodinu.

9.6.2023 v 17:00 | Karma článku: 10.75 | Přečteno: 143 | Diskuse

David Štěpánek

Při vašem výletě Vysočinou na vás vykoukne mamut, zubr nebo káně

Představte si, že se procházíte po rozlehlých loukách, podél řek nebo po hlubokých lesích, tolik typických pro Žďárské vrchy, a najednou na vás vykoukne mamut, zubr nebo káně. Nemožné? Na Vysočině rozhodně ne!

9.6.2023 v 10:03 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 116 | Diskuse

Marcel Burkert

Víkend na Liptove a Veľký Choč (1.611 m)

Pred obrázkovou časťou tohto blogu najprv pár informácií o Liptove: Liptov je jednou z 12 historických žúp, resp. stolíc Slovenska.

8.6.2023 v 21:54 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 189 | Diskuse

Pavel Liprt

Obrázky z Norska – vlak z Flam do Myrdal

Norsko se nepočítá mezi velmoci v železniční dopravě, ale Flåmsbana, strmá spojnice vesničky Flåm, ležící na břehu Aurlandsfjordu, s horským nádražím v Myrdal, je úžasný železniční unikát, jedna z nejhezčích železnic v Evropě.

8.6.2023 v 9:59 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 192 | Diskuse

Pavel Liprt

Obrázky z Norska – Sognefjord nejdelší fjord v Norsku

Kam se člověk v Norsku podívá, tam je voda, samá voda. Jsou sice místa na světě, kde voda chybí, ale při toulkách po Norsku člověk snadno podlehne iluzi, že je vody na světě více než dostatek.

7.6.2023 v 22:00 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 107 | Diskuse
VIP
Počet článků 204 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2317

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Stejně ošklivá jako všechno, co Rusko dělá, komentují vítězku soutěže krásy

V každoroční soutěži krásy pro vdané ženy získala titul Paní Ruska světa 2023 učitelka angličtiny Natalja Oskarová....

Zemřel český e-sportový šampion Twisten, bylo mu teprve 19 let

Ve věku pouhých devatenácti let zemřel český profesionální hráč počítačové střílečky Valorant Karel Ašenbrener, známý...

Jsme unavení úplně jako staří lidé, říkají Mišík a Jirásková

Zpěvák Adam Mišík (26) už rok randí s dcerou Ivy Kubelkové, modelkou Natálií Jiráskovou (18). Nedávno spolu začali...

Miluji tě, ale podvádím tě. A nelituji. Studie nahlédla do hlubin nevěry

Premium Je jedním z nejrozsáhlejších výzkumů svého druhu a přináší víc než paradoxní zjištění. Vyjevuje, že důvody nevěry jsou...

Nejsou menší, jen jsou výš, říká o modelaci prsou za 65 tisíc Krejčíková

Aneta Krejčíková (32) se rozhodla pro plastiku prsou. Představitelka sekretářky Květy ze seriálu Volha si své...