Maminka mi vyprávěla, že mě 9. července 1961 těsně po půlnoci přivedl v Benešově na svět pan doktor Žížala. V porodním boxu u okna, odděleného od dalších dvou kójí jen závěsy. Nikdy jsem si to neuměla představit. Když jsem po třiceti letech do benešovské porodnice na počátku 90. let přijela a ty tři boxy za plentami spatřila, upřímně jsem se zděsila.
Na myšlenku napsat o svém vlastním porodu mě přivedl fotograf Mirek Zajíc, který mi v redakci Mladého světa, kde jsem od roku 1984 pracovala, ukazoval, jak si jedna neohrožená americká fotografka zdokumentovala příchod svého potomka na svět.
Mladý svět 2/1988 (Dana Emingerová)
Dlouhá léta jsem totiž o předrevolučním porodnictví psala a jako novinářka jsem byla průkopnicí možnosti vpustit tatínky na porodní sály, místo aby se zpíjeli do němoty po hospodách s kamarády. Od roku 1987 jsem totiž mnohokrát ve svých článcích pro Mladý svět kritizovala české porodnictví, připomínající továrny na velkovýrobu dětí. Na vyděšené rodičky řvaly otrávené sestry. Mimina se v nemocnici vlastním maminkám půjčovala jen na kojení. A otcové se po narození potomka obvykle ztřískali v hospodě a pak v alkoholovém opojení mávali na své rodiny pod okny přísně zašpérovaných porodnic.
Když jsem publikovala svůj první článek, jak se rodí děti podle francouzského průkopníka "něžných porodů" Leboyera a popisovala přítomnost tatínků na porodních sálech, čeští lékaři se bouřili.
Jedni tvrdili, že přítomnost otce u porodu zdevastuje manželský sex. Druzí argumentovali, že na Západě mají pro všechno úplně jiné podmínky a že mé představy jsou jen pustou teorií, pokud vlastní zkušenost chybí.
Když konečně tato příležitost přišla, rozhodla jsem se napsat reportáž „porod na vlastní kůži“ a vybrala si k tomu úplně obyčejný špitál. V mém rodném městě Benešově, kde paní primářka Klenková byla ochotna přistoupit na můj projekt popsat něžný porod podle Leboyera v podmínkách post-socialistického zdravotnictví.
Přivedli mě ke třem boxům za plentami a já jsem si vybrala – jako moje maminka – místo pod oknem. Pár hodin na to přišel na svět můj syn. Primářka Klenková mi položila dítě na břicho a pak teprve ustřihla pupeční šňůru. Miminko se okamžitě přisálo se k prsu, přesně jako jsem o tom ve svých reportážích psala.
U narození mých dvou dalších synů už byl i jejich táta. Nemusel, ale byl, protože chtěl... A o tom to je.
O možnosti volby.
