Neděle 5. prosince 2021, svátek má Jitka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. prosince 2021 Jitka

Na nebi

26. 07. 2019 12:38:42
Stoupáme ve vzdušném proudu stále výš. Z horských chat na vrcholu Gerlitzenu jsou barevné čtverečky a lidé vypadají jak mravenci. Nikde žádný cumulus nimbus – mrak, který by násnasál a vyplivl jako zmrzlá eskyma daleko odtud.

Nejdřív s námi povětří pořádně zalomcovalo. Pak jsme společně s instruktorem udělali pár nejistých krůčků vpravo a vlevo, hledali balanc a najednou to přišlo. Rozběhli jsme se, nohy se odlepily od země. Ani nevím jak a byla jsem ve vzduchu. Člověku se při tom zastaví dech, rozbuší srdce. Je to okamžik, trvající celou věčnost. A pak ruch na louce pod námi vystřídalo naprosté ticho.

Užasle hledím na korutanskou krajinu pod sebou a připadám si jak Ikaros. Let je zkušenost, která se s ničím nedá srovnat. Zážitek, o němž snil člověk tak dlouho, jak je lidstvo lidstvem.

V dálce se rýsuje alpské panorama s nejvyšší horou Rakouska Grossglocknerem (3 798 m n.m.). Dohlédnu i do Itálie a na Julské Alpy ve Slovinsku. Trojmezí dominuje hora Dreiländereck (1 506 m), na jejíž vrchol jezdí sedačková lanovka. A támhle je bájná hora Dobratch, na níž žili už Keltové a Římané. V polovině čtrnáctého století se z jejího vrcholu odlomila obrovská skála a do údolí se zřítilo 150 miliónů krychlových metrů kamení. Jenže to místo už ani z leteckého pohledu není vidět, protože suťová pole zarostla květenou. Dokonce vzácnými druhy, jako jsou divoké orchideje. Včera na výletě jsme jich pár viděli. Teď se dívám na Villašské Alpy z nebe a připadá mi, jako by právě hory tvořily jakýsi pomyslný rám mého leteckého obrazu – arénu, ve které se můžeme pohybovat.

Už letíme dobrých dvacet minut. Nejméně 1 500 metrů pod sebou mám křišťálovou hladinu třetího největšího jezera v Korutanech, kde zapřahají vítr do pestrobarevných plachet zase windsurfaři.

Tandemový istruktor mi vysvětluje, jak tahá za lanka, aby plachtu nad námi přinutil poslouchat. Zkouším to. Zatáhnu-li za šňůry vpravo, letíme vpravo. A naopak.

Nejdřív míříme na východ. V dálce rozpoznávám starobylý klášter s barokním kostelem v Ossiachu, pod sebou mám pláže a penzionky kolem vody, které z ptačí perspektivy vypadají jako dětská stavebnice. Támhle je vodní tobogán, kus od něj trampolína, slunečníky a hřiště na beach-volejbal a domečky velkého prázdninového letoviska, v němž bydlíme.V létě je totiž v korutanských jezerech voda teplá jako u moře. Včera jsme se koupali během cyklistického výletu i ve Faakersee, jehož azurově modrá hladina se teď skrývá za hřebenem Ossiašských Taur na protějším břehu.

Za dálnicí vidím na řece Drávě město Villach, jehož uličkami se rádi večer procházíme. Svou atmosférou připomíná italská středomořská města z období renesance. Na východní straně Villachu se prostírá pás polí a luk, ve kterém září jako modré démanty ve žlutozelené mozaice zrcadlové hladiny několika dalších malých jezírek jako Magdalenersee či Leonhardersee.

Jak se země pomalu přibližuje, zelené placky získávají tvar kopců. Landskronu nad Villachem vévodí mohutná pevnost hradu, kde se dělíme o vzdušný prostor s dravými ptáky ze sokolnické přehlídky na hradbách. Plachtíme ve větru na dohled orlům a sokolům, ale dáváme si pozor, aby byli dost daleko.

Pilot mi ukazuje louku u břehu Ossiašského jezera, kde budeme přistávat. Užívám si poslední okamžiky ve vzduchu a očima slídím po každém detailu, který dokážu shora v krajině rozeznat. V korunách listnatého lesa na úpatí kopce pod Landskronem mě zaujmou rozkymácené větve. Rezaté šmouhy mezi listím jsou skákající opice – makakové v korutanském opičím safari Affenberg, kde lidé volně chodí v oploceném prostoru po pěšinkách mezi lidoopy, dovezenými z japonských Alp. Kolem Nagana totiž panuje přibližně stejné klima jako v Korutanech. A mají tam – podobně jako ve Villachu – termální lázně, kam se opice chodí vyhřívat s Japonci do teplých pramenů.

Ještě jeden půlkruh nad jezerní pláží, která vypadá jako moře u Jadranu a už míříme do středu louky. Přistání je hladké. Nebeské rozjímání končí.

Autor: Dana Emingerová | pátek 26.7.2019 12:38 | karma článku: 12.36 | přečteno: 274x

Další články blogera

Dana Emingerová

Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký

Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?

16.7.2021 v 9:19 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1030 | Diskuse

Dana Emingerová

Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let

Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.

15.7.2021 v 15:20 | Karma článku: 17.44 | Přečteno: 383 | Diskuse

Dana Emingerová

Vodáci na Zlaté řece

Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.

24.6.2021 v 8:33 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 331 | Diskuse

Dana Emingerová

Každá generace si prožívá vlastní bibli

Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.

5.4.2021 v 15:37 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 680 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marcel Burkert

Slovenským "Bermudským trojuholníkom" - Tríbečom. Plus hrad Gýmeš v ňom.

Pohorie Tríbeč má podobu trojuholníkového výbežku do Podunajskej nížiny, resp. Podunajskej pahorkatiny, ktorá Tríbeč obklopuje zo západu a z juhu.

5.12.2021 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jan Vaverka

Arménie - 8.díl: Off-roadem po jižní Arménii

Sólo off-road má svá úskalí a proto je nejlepší se do něj pouštět jen tam, kde víte, do čeho jdete, tam, kde vám místní poradí. Kolem Yeghegnadzoru je vhodných tras několik. A jedna z nich vede dokonce přímo do sopky.

3.12.2021 v 8:20 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 141 | Diskuse

Martin Faltýn

Egypt 4a - Není "Fire" jako...

Upřímně řečeno: dnešní blog bude věnován volnu a tedy tomu, co resort nabízí k zábavě a rozptýlení, pokud vás přestane bavit opékat se na slunci a koupat bazénu nebo v moři.

3.12.2021 v 8:08 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 294 | Diskuse

Pavel Neuzil

V horách v "divoké" Číně

V polovině dubna jsem pozval svých sedm studentů na dvoudenní procházku do hor na "teambuilding". Původně jsme chtěli jít v sobotu a neděli, ale předpověď počasí byla na sobotu velmi špatná, na neděli lepší a dobrá na pondělí.

2.12.2021 v 14:34 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 275 | Diskuse

Sylva Řiháková

Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (4 - Eric)

Z albergue bylo nutné vypadnout do osmé hodiny, takže jsem vyrážela do ranního chladu ještě za úplné tmy. Ušla jsem ale jen pár desítek metrů na náměstí, kde jsem vplula do jedné z mnoha kaváren na snídani.

28.11.2021 v 16:15 | Karma článku: 21.43 | Přečteno: 417 | Diskuse
VIP
Počet článků 198 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2304

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Najdete na iDNES.cz