Neděle 5. prosince 2021, svátek má Jitka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. prosince 2021 Jitka

Chalupaření u řeky Svatého Vavřince

25. 01. 2019 15:52:02
Holiny trčí téměř do půli lýtek v šedé břečce kamenitého dna řeky Svatého Vavřince. Ještě před pár hodinami se tu valily temné vody nejmohutnějšího kanadského veletoku...

... v zátoce La Grand Qrique si hrál lachtan a v dálce směrem na Tadoussac jste mohli dalekohledem pozorovat čtyř až pětimetrové bílé běluhy, které kdysi námořníci považovali za mořské panny.

Teď na místě předchozího velrybího rejdění stojíte uprostřed rychle osychajících chaluh a řeka před očima kamsi mizí. Máte tak dvě hodiny čas, než ji mořský příliv zase začne vracet zpět. Pokud by člověk až do té chvíle zůstal právě tady – asi půl kilometru od břehu, kde končí bahno a začíná hladina -, asi by na pevnou zem nedoběhl.

„Svatý Vavřinec při přílivu sprintuje rychleji,“ směje se majitel zátoky La Grand Qrique Jacques, který vyženil v sedle nad řekou pozemek o rozloze 450 arů s „malou“ rodinnou chatičkou. - Tak říká obrovskému dřevěnému srubu se čtyřmi koupelnami a šesti ložnicemi, kterým si v minulém století Jacquesův movitý tchán splnil svůj sen o bydlení v romantické divočině.

„Nejzajímavější je to tu zjara, když tají ledy, když rozlámané kry táhnou půl dne ze západu na východ a odpoledne zase zpátky. Proud je tak silný, že se jen těžko dá rozpoznat, kde je vlastně oceán.“

Zatímco český chalupář seká trávník, zalévá záhonky a chodí na houby, Jacques buduje na své „zahrádce“ něco jako Slovenský ráj: dřevěné žebříky přes krkolomná skaliska, mostíky přes vodopády a soutěsky, prosekává úzké stezky křovinami hustého lesa k vyhlídkám nad řekou a chodí do zátoky střílet kachny.

Jeho žena Marie, středoškolská profesorka, pak podél proklestěných cestiček staví malé pyramidy z kamení, aby se tu jejich návštěvy při výletech po rozlehlém a divokém teritoriu neztratily. Přesto se každá druhá návštěva ztratí, neboť křoví zarůstá velmi rychle...

Bobří kolaps v divočině

Zatímco českého chalupáře budí ráno kohouti, Marii a Jacquesa křik orlího páru hnízdícího na skalách nad zátokou. V noci se kolem srubu prohánějí losi, skunkové, rosomáci, kojoti a medvědi.

„Donedávna mi bydlelo kousek za chalupou šest bobrů,“ ukazuje Jacques na skrumáž bílých ochroupaných klacků na potoce. Bohužel, stavitelé s placatými ocasy se pustili do příliš grandiózního projektu, takže voda zadržená jejich mohutnou hrází zaplavila nejen část Jacquesova pozemku, ale i nedalekou magistrálu, po níž vede podél pobřeží řeky Sv. Vavřince hlavní transportní tah z Quebec City až na Labrador. Výsledkem byl málem kolaps v rozsáhlém cípu severovýchodní části Kanady. A tak úřady kvůli ohrožení dopravy rozhodly, že Jacques musí celou rodinku bobrů odstřelit.

„To nesbírej, mohl by ses otrávit,“ ukazuje nedůvěřivě Marie na krásného kozáka v rukách cizinců. Hub v lese se kanadští chalupáři bojí. Pravou českou smaženici nejdřív jen nedůvěřivě ochutnávají, aby neurazili. Nakonec ale zmizí u večeře všecka.

Ve velké obývací hale s výhledem do zátoky La Grand Qrique hřeje krb. V koutě stojí ještě obrovská americká kamna.

Slunce zapadlo. Dva kameny, připomínající ležící mrože svědčí o tom, že voda od břehů řeky Svatého Vavřince zase na pár hodin zmizela.

Na zdech velké místnosti jsou knihovny, lovecké výjevy a trofeje. Tetřev, medvěd, bobr, rosomák... a je tu malý vyřezávaný totem a ručně malovaný diplom od indiánů kmene Krí pro Mariina otce – místostarostu města Quebec. Kromě jiného se podílel na založení Muzea civilizace, kde je velká část expozice věnována původním národům Ameriky a Kanady.

"Co ho táhlo sem do divočiny?"

„Táta tvrdil, že nám koluje v žilách indiánská krev. Asi proto snil celý život o tom, že právě tohle osamělé, divoké místo koupí a postaví si tu dům,“ říká Marie a Jacques dodává: „To, co obyčejný člověk vnímá jako panenskou krásu, byla z jeho pohledu katastrofa. Říkal: Dřív bylo více orlů, více bobrů, více sobů, více vlků, více medvědů...“ A Marie pak připomene slavný indiánský citát: "Teprve, až poslední strom bude sťat, poslední řeka otrávená a poslední ryba ulovená, teprve potom přijde člověk na to, že peníze nejsou k jídlu."

Autor: Dana Emingerová | pátek 25.1.2019 15:52 | karma článku: 18.09 | přečteno: 518x

Další články blogera

Dana Emingerová

Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký

Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?

16.7.2021 v 9:19 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Dana Emingerová

Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let

Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.

15.7.2021 v 15:20 | Karma článku: 17.44 | Přečteno: 384 | Diskuse

Dana Emingerová

Vodáci na Zlaté řece

Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.

24.6.2021 v 8:33 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 331 | Diskuse

Dana Emingerová

Každá generace si prožívá vlastní bibli

Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.

5.4.2021 v 15:37 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 680 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marcel Burkert

Slovenským "Bermudským trojuholníkom" - Tríbečom. Plus hrad Gýmeš v ňom.

Pohorie Tríbeč má podobu trojuholníkového výbežku do Podunajskej nížiny, resp. Podunajskej pahorkatiny, ktorá Tríbeč obklopuje zo západu a z juhu.

5.12.2021 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jan Vaverka

Arménie - 8.díl: Off-roadem po jižní Arménii

Sólo off-road má svá úskalí a proto je nejlepší se do něj pouštět jen tam, kde víte, do čeho jdete, tam, kde vám místní poradí. Kolem Yeghegnadzoru je vhodných tras několik. A jedna z nich vede dokonce přímo do sopky.

3.12.2021 v 8:20 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 143 | Diskuse

Martin Faltýn

Egypt 4a - Není "Fire" jako...

Upřímně řečeno: dnešní blog bude věnován volnu a tedy tomu, co resort nabízí k zábavě a rozptýlení, pokud vás přestane bavit opékat se na slunci a koupat bazénu nebo v moři.

3.12.2021 v 8:08 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 294 | Diskuse

Pavel Neuzil

V horách v "divoké" Číně

V polovině dubna jsem pozval svých sedm studentů na dvoudenní procházku do hor na "teambuilding". Původně jsme chtěli jít v sobotu a neděli, ale předpověď počasí byla na sobotu velmi špatná, na neděli lepší a dobrá na pondělí.

2.12.2021 v 14:34 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 276 | Diskuse

Sylva Řiháková

Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostely (4 - Eric)

Z albergue bylo nutné vypadnout do osmé hodiny, takže jsem vyrážela do ranního chladu ještě za úplné tmy. Ušla jsem ale jen pár desítek metrů na náměstí, kde jsem vplula do jedné z mnoha kaváren na snídani.

28.11.2021 v 16:15 | Karma článku: 21.43 | Přečteno: 417 | Diskuse
VIP
Počet článků 198 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2304

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Najdete na iDNES.cz