Deník z cesty přes půl světa

2. 04. 2018 12:10:10
Je to skvělý nápad a strhující poslech. Yakeen J. Helus se svou ženou vloni projeli za čtyři měsíce Sibiř až do Mongolska a jižní cestou přes Kazachstán a Turecko se vrátili zpět. Natočili o tom tříhodinové vyprávění na CD.

Yakeen získal svou přezdívku zřejmě někde u jihoamerických Indiánů, když pomocí tajemné halucinogenní ayawasky pronikal během šamanského obřadu do "samotné podstaty bytí". V každém případě od té doby hodně změnil svůj způsob života a začal ještě víc cestovat a hodně psát. Má svůj yakovo.blog.cz a píše skvěle. A ještě lépe umí své dramatické příběhy číst. Předvádí to totiž pravidelně na mých kurzech tvůrčího psaní ve svých povídkách.

Jeho poslední nápad nahrát cestopisný seriál na zvukový nosič je proto geniální. Audioblog o cestě přes 17 zemí (např. Rusko, Mongolsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Arménii, Gruzii a Turecko) shrnul do třiceti napínavých kapitol. Ve svém starém, pro přespání upraveném mistubishi cestovatelský pár překonal od července do října 33 595 km za 120 dní.

Yakeenovo vyprávění však nelíčí jen krásy a strasti této poutě. Každý díl má příběh i jakýsi filozofický přesah, což je další dimenze, kterou se Deník z cesty přes půl světa liší od obvyklých cestovatelských zápisků. Představu si můžete udělat třeba z kapitoly o cestě Tádžikistánem, která se jmenuje Hanzelka a Zikmund, Satya a Yakeen:

Posledních pět dní jsme jeli po hranici s Afganistánem. Z naší strany jsme mohli snadno obdivovat a fotit afgánské vesničky, často na vzdálenost pár desítek metrů. Jen si to představte. Jedno údolí, jeden lid - Vachánci. Geopolitické zájmy dvou mocností, Ruska a Anglie, je před sto lety rozdělily a znemožnily jim se stýkat. A povedlo se. Rusy převychovávaní Vachánci píší azbukou a znovu objevují víru v Alláha. Vachánci na druhé straně píší písmem arabským a mešitu mají v každé malé vesničce. Muži tam nosí šamír a kamíz, dlouhou bílou košili a kalhoty, na hlavě občas turban, či fez. Sousedi na naší straně kalhoty sako, ti mladší džíny a triko. A pak autor přidává portrét osmdesátiletého Odinmammada Mirzajeva, který je zřizovatelem a průvodcem malého mueza ve vesničce Namadgut ve Vachánském údolí.

Pan Mirzajev pochází z bohaté rodiny. Jeho dědeček byl hned po příchodu bolševiků zatčen a zemřel ve vězení v Taškentu. Jeho otec, jako syn boháče zemřel v Gulagu na Sibiři. Pozoruhodné je, že i s touto kádrovou minulostí mladý Odinmammad mohl v padesátých letech vystudovat v Dušanbe. Tam se seznámil se svou ženou. Oba byli celý život kantoři. Ona učila matematiku, on biologii a chemii. Jeho žena zemřela v roce 2003, o dva roky později si on otevřel muzeum života ve Vachánském údolí.Když učil v Chorogu, potkal se s Hanzelkou a Zikmundem, kteří tam tehdy projížděli. Říkal: "Já už potkal jednou Čechy, co tu byli autem. To bylo po válce. Tatra se jmenovaly ty jejich auta. Jeden byl Zikmund a ten druhej... No nemůžu si vzpomenout.""Henzelka?" Napověděli jsme s posvátnou úctou. "Da, Chanzelka!" zněla odpověď.V malinkém muzeu měl všelicos. Od držáku na louče, kterými si ještě jako dítě svítil, přes hudební nástroje, až po bustu Lenina. S jeho rodinnou historií je zajímavé, že říkal: "Děduška Lenin nám dal všechno. Školy, vzdělání, nemocnice i silnice. No, byl pro chudý, pro bohatý ne." Yakeen a jeho žena Satya teď spolu obrážejí cestovatelské festivaly a na svých přednáškách shrnují: Za 120 dní jsme spali 1x v jurtě, 7x v hotelu, jednou v kajutě lodi, jednou v bytě přátel a 110 krát v autě. 16 dní ze 120 jsme zůstali na jednom místě. Pohybovali jsme se v nadmořských výškách 0 až 4655 metrů nad mořem, a po cestě jsme přejeli 8 časových pásem. Během celodenní jízdy (od východu do západu slunce) jsme ujeli různé množství kilometrů podle terénu. Nejméně za jeden den v Mongolsku - 89 km, a nejvíc 788 km v Rusku. Opatřovali jsme si víza do 6 zemí a vydali za ně 24 154 Kč. Platili jsme v 16 měnách. Byli různě drahé. Nejdražší bylo samozřejmě Euro a po něm Ázerbajdžánský Manat za 13, 85 Kč. Nejlevnější byl Uzbecký sum, za korunu jich bylo 333. V této měně byla také bankovka s největší nominální hodnotou: 50.000 UZS! Cesta překonala všechna naše očekávání a naopak nenaplnila žádné naše obavy.

CD vyšlo vlastním nákladem a prodává se jen na přednáškách cestovatelů či přímo u autorů (https://povidanizcest.webnode.cz/cd-denik-z-cesty-pres-pul-sveta/).Je prima, že mimo hlavní proud vznikají takhle zajímavé projekty.

Autor: Dana Emingerová | pondělí 2.4.2018 12:10 | karma článku: 10.20 | přečteno: 416x

Další články blogera

Dana Emingerová

Kodiakové versus český míša

Jeden medvěd vyděsil skoro celý český národ. Nedávno jsem byla na ostrově Kodiak, kde žije 3,5 tisíce medvědů na 13,5 tisíce obyvatel - vlastně na každou rodinu jeden míša. A ne ledajaký. Kodiaci jsou největší medvědi na světě

6.12.2018 v 8:20 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 881 | Diskuse

Dana Emingerová

Bulharsko není jen moře: Užijete si tu i lyžování!

Bulharské zimní středisko Pamporovo-Mechi Chal nedaleko řeckých hranic si v posledních deseti letech oblíbili hlavně Britové. Valí se sem každou zimu po stovkách...

26.11.2018 v 9:21 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 172 | Diskuse

Dana Emingerová

Na tuleních pásech pod švýcarskými čtyřtisícovkami

VAL D’ANNIVIERS je magické údolí pod nejvyššími vrcholy Alp, kde vládne kouzlo starých časů. Nejezdí sem davy lyžařů, nenajdete tu nekonečné kilometry sjezdovek. A velehory se dají poznávat také z lyží s „tuleními“ pásy.

25.11.2018 v 8:46 | Karma článku: 10.07 | Přečteno: 241 | Diskuse

Dana Emingerová

Romantika ve švýcarské Držce

Probudila jsem se, vykoukla z okna a viděla švýcarské moře. Jako ostrovy uprostřed oceánu vystupovaly z mraků nad údolím alpské vrcholky.

28.10.2018 v 10:40 | Karma článku: 17.03 | Přečteno: 502 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Příjezd do Kanady

Zatímco do USA jsem se dostala spíš náhodou, cestu do Kanady jsem plánovala víc než půl roku dopředu. Zajistila jsem si tu dobrovolničení na koňské farmě poblíž Toronta a jízdenku na vlakovou linku Toronto-Vancouver.

11.12.2018 v 10:00 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 343 | Diskuse

Aleš Gill

Kdy se z turisty stává cestovatel?

Kdo je to cestovatel? Člověk, který cestuje? A kdo je pak turista? Člověk, který chodí na horské túry? Nebo je turista člověk, který se jezdí válet na All-Inclusive do Řecka nebo Egypta? A kdo je to pak ten cestovatel?

11.12.2018 v 8:34 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 205 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Anglie? = fotbal, mlha, řád a dva kohoutky v jednom umyvadle...

Byl jsem poprvé v Anglii, poprvé v Manchesteru a poprvé na Premier League. Bylo to úžasné a mám na co vzpomínat, ale i o čem přemýšlet...

10.12.2018 v 21:48 | Karma článku: 22.06 | Přečteno: 904 | Diskuse

Petr Hurt

Na Staromáku jak na horách, jen bez sněhu

Chcete si udělat výlet do Prahy? No jasně, že jo. Praha je krásné město. Je zde spousta památek a pěkných míst, které stojí za to je navštívit.

10.12.2018 v 15:42 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 523 | Diskuse

Michal Tříska

Vánoční trhy - Český Krumlov

Projděte se malebnými uličkami středového města, které jsou vánočně ozdobeny a na místním náměstí si pak vychutnejte tradiční adventní trhy.

10.12.2018 v 13:10 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 485 | Diskuse
VIP
Počet článků 164 Celková karma 18.32 Průměrná čtenost 2438

Novinářka a spisovatelka pracuje v časopise National Geographic, píše pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte fejetony v rozhlasovém pořadu ČRo Apetýt. Vydala sedm knih. Jako žákyně spisovatele učí tvůrčí Psaní podle Lustiga v Divadle Dobeška, v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psani-podle-lustiga.cz.

 

 

Najdete na iDNES.cz