Deník z cesty přes půl světa

2. 04. 2018 12:10:10
Je to skvělý nápad a strhující poslech. Yakeen J. Helus se svou ženou vloni projeli za čtyři měsíce Sibiř až do Mongolska a jižní cestou přes Kazachstán a Turecko se vrátili zpět. Natočili o tom tříhodinové vyprávění na CD.

Yakeen získal svou přezdívku zřejmě někde u jihoamerických Indiánů, když pomocí tajemné halucinogenní ayawasky pronikal během šamanského obřadu do "samotné podstaty bytí". V každém případě od té doby hodně změnil svůj způsob života a začal ještě víc cestovat a hodně psát. Má svůj yakovo.blog.cz a píše skvěle. A ještě lépe umí své dramatické příběhy číst. Předvádí to totiž pravidelně na mých kurzech tvůrčího psaní ve svých povídkách.

Jeho poslední nápad nahrát cestopisný seriál na zvukový nosič je proto geniální. Audioblog o cestě přes 17 zemí (např. Rusko, Mongolsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Arménii, Gruzii a Turecko) shrnul do třiceti napínavých kapitol. Ve svém starém, pro přespání upraveném mistubishi cestovatelský pár překonal od července do října 33 595 km za 120 dní.

Yakeenovo vyprávění však nelíčí jen krásy a strasti této poutě. Každý díl má příběh i jakýsi filozofický přesah, což je další dimenze, kterou se Deník z cesty přes půl světa liší od obvyklých cestovatelských zápisků. Představu si můžete udělat třeba z kapitoly o cestě Tádžikistánem, která se jmenuje Hanzelka a Zikmund, Satya a Yakeen:

Posledních pět dní jsme jeli po hranici s Afganistánem. Z naší strany jsme mohli snadno obdivovat a fotit afgánské vesničky, často na vzdálenost pár desítek metrů. Jen si to představte. Jedno údolí, jeden lid - Vachánci. Geopolitické zájmy dvou mocností, Ruska a Anglie, je před sto lety rozdělily a znemožnily jim se stýkat. A povedlo se. Rusy převychovávaní Vachánci píší azbukou a znovu objevují víru v Alláha. Vachánci na druhé straně píší písmem arabským a mešitu mají v každé malé vesničce. Muži tam nosí šamír a kamíz, dlouhou bílou košili a kalhoty, na hlavě občas turban, či fez. Sousedi na naší straně kalhoty sako, ti mladší džíny a triko. A pak autor přidává portrét osmdesátiletého Odinmammada Mirzajeva, který je zřizovatelem a průvodcem malého mueza ve vesničce Namadgut ve Vachánském údolí.

Pan Mirzajev pochází z bohaté rodiny. Jeho dědeček byl hned po příchodu bolševiků zatčen a zemřel ve vězení v Taškentu. Jeho otec, jako syn boháče zemřel v Gulagu na Sibiři. Pozoruhodné je, že i s touto kádrovou minulostí mladý Odinmammad mohl v padesátých letech vystudovat v Dušanbe. Tam se seznámil se svou ženou. Oba byli celý život kantoři. Ona učila matematiku, on biologii a chemii. Jeho žena zemřela v roce 2003, o dva roky později si on otevřel muzeum života ve Vachánském údolí.Když učil v Chorogu, potkal se s Hanzelkou a Zikmundem, kteří tam tehdy projížděli. Říkal: "Já už potkal jednou Čechy, co tu byli autem. To bylo po válce. Tatra se jmenovaly ty jejich auta. Jeden byl Zikmund a ten druhej... No nemůžu si vzpomenout.""Henzelka?" Napověděli jsme s posvátnou úctou. "Da, Chanzelka!" zněla odpověď.V malinkém muzeu měl všelicos. Od držáku na louče, kterými si ještě jako dítě svítil, přes hudební nástroje, až po bustu Lenina. S jeho rodinnou historií je zajímavé, že říkal: "Děduška Lenin nám dal všechno. Školy, vzdělání, nemocnice i silnice. No, byl pro chudý, pro bohatý ne." Yakeen a jeho žena Satya teď spolu obrážejí cestovatelské festivaly a na svých přednáškách shrnují: Za 120 dní jsme spali 1x v jurtě, 7x v hotelu, jednou v kajutě lodi, jednou v bytě přátel a 110 krát v autě. 16 dní ze 120 jsme zůstali na jednom místě. Pohybovali jsme se v nadmořských výškách 0 až 4655 metrů nad mořem, a po cestě jsme přejeli 8 časových pásem. Během celodenní jízdy (od východu do západu slunce) jsme ujeli různé množství kilometrů podle terénu. Nejméně za jeden den v Mongolsku - 89 km, a nejvíc 788 km v Rusku. Opatřovali jsme si víza do 6 zemí a vydali za ně 24 154 Kč. Platili jsme v 16 měnách. Byli různě drahé. Nejdražší bylo samozřejmě Euro a po něm Ázerbajdžánský Manat za 13, 85 Kč. Nejlevnější byl Uzbecký sum, za korunu jich bylo 333. V této měně byla také bankovka s největší nominální hodnotou: 50.000 UZS! Cesta překonala všechna naše očekávání a naopak nenaplnila žádné naše obavy.

CD vyšlo vlastním nákladem a prodává se jen na přednáškách cestovatelů či přímo u autorů (https://povidanizcest.webnode.cz/cd-denik-z-cesty-pres-pul-sveta/).Je prima, že mimo hlavní proud vznikají takhle zajímavé projekty.

Autor: Dana Emingerová | pondělí 2.4.2018 12:10 | karma článku: 10.61 | přečteno: 449x

Další články blogera

Dana Emingerová

Pevnosti v duších

Skoro každý Čech má mezi svými předky někoho, kdo bojoval na italské frontě. Válka osudy lidí ovlivňovala dlouho po svém skončení...

16.7.2019 v 14:31 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 386 | Diskuse

Dana Emingerová

Můj táta závodník

Můj tatínek je povahy závodivé. Tvrdím-li, že je povahy závodivé, znamená to, že závodí s kýmkoliv, všude a za každých podmínek. Touha vynikat nad ostatními je o něj rozvinuta v nevídané míře.

26.4.2019 v 9:06 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 310 | Diskuse

Dana Emingerová

Jak jsem prohrála sršní válku

Ráno jsem vstala a zjistila, že máme pod střechou chalupy nové nájemníky. Obrovské žlutočerné hmyzí stíhačky nalétávaly na hnízdo za komínem.

25.4.2019 v 18:22 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 877 | Diskuse

Dana Emingerová

Ten kluk, na kterého od svých osmi let čekám

„Tati, tati, předjeď ho!“ vykřikovaly jsme s Majdou. Klekaly jsme si na sedadle proti směru jízdy, protože tenkrát ještě žádné dětské sedačky, ani bezpečnostní pásy nebyly, a pošklebovaly se přes zadní okno na řidiče.

23.4.2019 v 20:27 | Karma článku: 27.10 | Přečteno: 889 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (3.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

17.7.2019 v 14:02 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 101 | Diskuse

Jan Fikáček

Jak jsem se málem stal ruským špionem

Na rozdíl od hradního poradce Vladimíra Mynáře jsem bezpečnostní prověrku NBÚ na úroveň Tajné bez problémů a obratem dostal, ale málem jsem o ni zase kvůli synáčkovi přišel, když on vycestoval do Ruska do jedné zajímavé oblasti.

17.7.2019 v 10:04 | Karma článku: 36.36 | Přečteno: 2375 | Diskuse

Jakub Trejbal

MHD v Litoměřicích se dočkala slibovaného rozšíření

Po "přechodném" stavu od 1. července 2019 vyjely v Litoměřicích nová vozidla na celkem čtyři trasy. Nově nabízí pravidelné spojení v pravidelném taktu.

17.7.2019 v 7:34 | Karma článku: 3.91 | Přečteno: 108 | Diskuse

Martin Klíma

Letní tipy na cestování v MHD pro dámy

Hromadná doprava skrývá mnohé nástrahy a nebezpečí. Jednou z nejzranitelnějších skupin jsou dámy, a právě ty bych chtěl upozornit na věci, které je možná vůbec nenapadly. Pánové se jistě také rádi něco dozvědí.

17.7.2019 v 6:33 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 4542 | Diskuse

Lucia Bihuncová

Zámok Hlohovec spája históriu s modernou technológiou. Tento rok zahájil prvú sezónu

Zámok Hlohovec zahájil tento rok prvú oficiálnu sezónu. Po dlhých rokoch, počas ktorých chátral, konečne otvoril svoje brány širokej verejnosti. Okrem histórie si tu užijete aj virtuálnu či 3D prehliadku.

16.7.2019 v 18:18 | Karma článku: 5.62 | Přečteno: 85 | Diskuse
VIP
Počet článků 171 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2390

Novinářka a spisovatelka pracuje v časopise National Geographic, píše pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte fejetony v rozhlasovém pořadu ČRo Apetýt. Vydala sedm knih. Jako žákyně spisovatele učí tvůrčí Psaní podle Lustiga v Divadle Dobeška, v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psani-podle-lustiga.cz.

 

 

Najdete na iDNES.cz