Slavným spisovatelem po osmdesátce: Legendární češtinář Hoznauer vydal další knihu
Legendární češtinář, který naučil milovat literaturu několik generací pražských studentů, vydal v 88 letech autobiografickou knížku Lodní kufr. Hoznauerův lodní kufr totiž celý život symbolizuje jeho touhu stát se spisovatelem, neboť do něj ukládal své texty. Na sklonku života svůj kufr otevřel a vytáhl z něj poklady vzácných vzpomínek.
K tabuli nevolal, literaturu nezkoušel. Jen o ní se studenty rozmlouval. A ti mu při odchodu ze třídy i tleskali. Patřila jsem mezi ně.
Miloš Hoznauer se narodil 21. září 1929 v malé Polabské vesnici Drahelice v rodině pomocného dělníka. Zatímco maminka před svatbou hrála divadlo, zpívala na kúru a milovala literaturu, otec jí brzy vše zakázal. "Byl nekulturní holkař, jehož jedinou vášní byly ženské a motorky," píše Hoznauer o dětství, které se pro něj ve vzpomínkách proměnilo spíše v černou můru. Po vychození jednotřídky chodil na nymburské gymnázium, kde rozhodně nebyl premiantem. Na matematiku zanevřel už v tercii údajně proto, že špatně nesl nespravedlivý trest, když jej kantor křivě obvinil z podvodu při kompozici z geometrie. Pod kouli totiž napsal poznámku "Opsal do Jebavého", zatímco ve skutečnosti to bylo obráceně. V septimě měl dokonce málem propadl. O to absurdnější je, že se rozhodl pro pedagogickou dráhu. Prý díky žertu na maturitním večírku. Na otázku třídního profesora položenou s náležitým despektem: "To jsem zvědav, co vy budete dělat po maturitě?!", osmnáctiletý Miloš Hoznauer povzbuzen alkoholickým opojením odpověděl: "Stanu se vaším kolegou na našem gymnáziu." Pak si z recese podal přihlášku na filozofickou fakultu přesvědčen, že se na ni se svým hrozivým vysvědčením nikdy nedostane... "Mýlil jsem se," píše Hoznauer. Vítězství pracujícího lidu nad reakcí totiž změnilo kritéria přijímání nových studentů, a tak se stal syn pomocného dělníka pro Karlovu univerzitu "prolezlou buržoazními elementy" velkou výhrou.
A tak se stalo, že Hoznauer vystudoval obor čeština a ruština. Tyto předměty vyučoval po více než čtyři desetiletí jako pražský gymnaziální profesor Na Zatlance, Nad Štolou a Na Vítězné pláni. V 60. letech na sebe upozornil svými články v Literárních novinách. Podle jeho reportáží byl natočen i film Zvědavé kamery. Několik let působil na katedře literatury Filozofické fakulty. Těsně před sovětskou invazí odevzdal do nakladatelství Československý spisovatel rukopis své první satirické knihy o socialistickém školství Laterna pedakomika. Už nevyšla a dvacet let nesměl publikovat ani učit na vysokých školách.
"Nastoupil jsem na gymnázium Na Vítězné pláni v Praze čtyři, kam mě statečně vzal kamarád - ředitel Zdeněk Mikyška. Statečnost tehdy byla nutná."
Pohlaváři na obvodním výboru KSČ chtěli stůj co stůj dostat Hoznauera ze školy, aby "nenarušoval normalizaci", neboť se studenty probíral i zapovězené autory. Jednou dokonce přišel inspektor s udáním, že Hoznauer hanobí sovětské filmy. Zastal se ho sám plukovník Hübler, šéf kontrarozvědky, se kterým jsem chodila do třídy. Zavolal tehdy inspektorovi a řekl mu: „Kdybyste ty filmy viděl, tak byste se hodnocení nedivil.“ Tím vyšetřování skončilo.
V listopadu 1989, když češtinář podporoval studentské hnutí, se ředitel Mikyška vyděsil. "Už tě nebudu chránit," řekl Hoznauerovi. "Už nemusíš, Zdenku, teď budu chránit já tebe."
"I kvůli němu jsem odmítl stát se novým ředitelem, nechtěl jsem být jeho nadřízeným," vypráví v nové knize Hoznauer. "Svou degradaci na řadového kantora přijal s noblesou. A když měl dozor v jídelně, studenti ho dále oslovovali pane řediteli."
Po roce 1989 přednášel Miloš Hoznauer na Pedagogické fakultě UK o exilových a samizdatových autorech a vyšly mu knihy Cesta do hlubin kantorovy duše a Dobrodružství s literaturou. Jeho loňská sbírka básniček Stařec na čekané byla ihned rozebrána. Psala jsem o ní zde: https://xman.idnes.cz/legendarni-cestinar-milos-hoznauer-starec-na-cekane-fhh-/xman-rozhovory.aspx?c=A160525_174639_xman-rozhovory_fro
Letos si můžete přečíst jeho Lodní kufr - rekapitulaci dlouhého života jednoho skvělého a moudrého pána.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x