I můj prastrýc Josef tady před sto lety padl

10. 06. 2017 20:20:27
„Z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka na Itálii,“ zpívá se v lidové české písničce o dobách, kdy divukrásným krajem dunělo ničivé bombardování a za císaře pána tu bojovali a umírali i čeští vojáci...

I můj osmadvacetiletý prastrýc Josef Růžička, student práv, tady přesně před sto lety padl a já od té doby hledám jeho jméno na pomnících a náhrobcích...

Asi dvacet kilometrů jihovýchodně od Trenta u původních rakousko-uherských hranic s Itálií leží náhorní plošiny Folgaria a Lavarone. Pod nimi odpradávna procházelo směrem na jih mnoho důležitých cest.

K jejich ochraně vyrostl počátkem 20. století v těžko dostupných, avšak strategicky významných horách impozantní a na tehdejší dobu supermoderní systém dělostřeleckých pevností, který se částečně dochoval dodnes.

Události 1. světové války si v oblasti Alpe Cimbra, kterou dobře znají mnozí čeští lyžaři, připomínají během červnového festivalu Recuperando il Tempo (Obnovte čas).

Rakušanům na počátku 20. století patřilo celé Trentino a Jižní Tyrolsko. Mocnářství proto očekávalo možný italský útok směrem na sever. A Italové se zase obávali potenciálního rakouského vpádu do Pádské nížiny. Proto v horách tehdy vyrostlo deset opevněných betonových monster: sedm na straně rakouské, tři na italské.

Po ránu svěží a chladný vzduch ještě mrazí v plicích. Jsme vysoko v horách tam, kde se italské Alpy zvedají z nížin Benátska. Z ruin pevnosti Lusern ve výšce 1549 metrů pozorujeme panoramata skalních štítů s hustě zalesněnými úbočími. Nad krajinou panuje klid a mír jako v kostele. Ta krása je až k zbláznění. A byla i tenkrát, když právě tudy procházela rakousko-italská fronta první světové války.

Bojovat se tu začalo brzy poté, co Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku. 24. května 1915 před rozbřeskem zahájilo italské dělostřelectvo ostřelování. Nejhůř na tom byla pevnost Lusern, které velel český nadporučík Emanuel Nebesář. Jeho fortifikace totiž stála na hraničním výběžku do italského území, a tak byla vystavena útokům ze tří stran současně. Během čtyř dnů zasáhlo Lusern přes pět tisíc střel všech ráží. Zničily většinu dělostřeleckých věží, poškodily zdi a stropy, vyřadily telefonní linky a hlavně zcela demoralizovaly posádku. Velitel pevnosti Nebesář, který nemohl konzultovat situaci s velením, se proto rozhodl 28. května pro kapitulaci.

Bílé vlajky si však všimli pozorovatelé sousední pevnosti Gschwent a informovali o ní nadřízené velitelství. Zatímco prostřednictvím spojky byla kapitulace zakázána a nadporučík Nebesář zatčen za zradu, zachránila rakouskou pevnost přehradná palba mezi Lusernem a italskými pozicemi z pevnosti Gschwent (italsky Belvedere).

Gschwent je dnes nejzachovalejším vojenským objektem, který je zpřístupněn jako muzeum. Kasárenský trakt je perfektně opravený a osvětlenými chodbami lze projít do všech vojenských objektů, situovaných i v nepřístupném svahu. Sice nejde o nejrozsáhlejší z rakouských pevností, ale právě Gschwent jako jediný byl ušetřen drancování ve 30. letech, kdy Mussoliniho fašistická vláda vyhlásila akci Železo pro republiku s cílem zásobit italský průmysl vším, co bylo po ruce.

O záchranu vzácné vojenské památky se tehdy zasloužil italský král Viktor Emanuela III., který v roce 1935 pevnost navštívil, a na jeho osobní intervenci zůstala nedotčena. Gschwent totiž představuje mimořádně pokrokové řešení. Pevnost tvořilo několik velmi moderních objektů připomínajících konstrukcí i půdorysem spíše pozdější meziválečné pěchotní sruby Alpské Maginotovy linie, než stavby z počátku 20. století.

Dnes tu návštěvníci najdou rozsáhlou expozici o rakousko-uherských opevněních za první světové války, včetně mnoha archivních fotografií. Dozvíte se o tom, jak květnový útok způsobil Rakušanům velké ztráty díky italské dělostřelecké převaze i výškové výhodě. Ovšem už v roce 2016 drtivý rakouský protiúder horské pevnosti na italské straně zničil. K tomu přispěl i moždíř ráže 305 mm zvaný Schlanke Emma (Štíhlá Ema) vyrobený v plzeňské Škodovce.

Celkový výsledek války však toto přechodné rakouské vítězství neovlivnilo. Jako poražený stát muselo Rakousko po roce 1918 akceptovat mj. ztrátu Trentina a Jižního Tyrolska ve prospěch Itálie a nová státní hranice se posunula tam, kde je dnes – o sto kilometrů na sever. Dnes se k pevnostem dostanete na kole i pěšky.


Autor: Dana Emingerová | sobota 10.6.2017 20:20 | karma článku: 22.41 | přečteno: 936x

Další články blogera

Dana Emingerová

Čí jsou ty kraječkový tanga?!

„Ten zmetek!“ Štěpánka brečí nad rozevřenou páchnoucí taškou a připadá si jako v blbém filmu o manželském trojúhelníku, o kterém věřila, že v něm nikdy nebude hrát...

12.2.2019 v 17:03 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 772 | Diskuse

Dana Emingerová

Azory, ráj hortensií, divokých býků a vulkanických jezer

Na portugalské Azory, které leží v Atlantiku dvě hodiny letu od Lisabonu, zatím mnoho turistů nejezdí. I proto je subtropická příroda kolem stovek sopečných kráterů panenská a divoká.

28.1.2019 v 9:42 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 389 | Diskuse

Dana Emingerová

Chalupaření u řeky Svatého Vavřince

Holiny trčí téměř do půli lýtek v šedé břečce kamenitého dna řeky Svatého Vavřince. Ještě před pár hodinami se tu valily temné vody nejmohutnějšího kanadského veletoku...

25.1.2019 v 15:52 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 461 | Diskuse

Dana Emingerová

Kodiakové versus český míša

Jeden medvěd vyděsil skoro celý český národ. Nedávno jsem byla na ostrově Kodiak, kde žije 3,5 tisíce medvědů na 13,5 tisíce obyvatel - vlastně na každou rodinu jeden míša. A ne ledajaký. Kodiaci jsou největší medvědi na světě

6.12.2018 v 8:20 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 1014 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Romantický senior v akci

Původně jsem měl mít sanitární den, ale vzhledem k tomu, že můj byt je velký asi jako koupelna v luxusním hotelu, tak úklid se přesune na nějaký jiný den a mohu vyrazit na výlet.

23.3.2019 v 19:06 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 276 | Diskuse

Aneta Toboříková

Ne vždy se věci vyvinou, jak se na první pohled zdá (Dobrodružství na motorce) (11)

O tom, jak jsem vymýšlela všechno možné, abych pokračovala v cestě sama a nakonec jsem byla z hloubi duše vděčná za to, že se mi to nepovedlo. O jednom z mých nejoblíbenějších dní.

23.3.2019 v 14:06 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 127 | Diskuse

Aneta Toboříková

Začátek úplně nečekaného týdne (Dobrodružství na motorce) (10)

O tom, že nikdy nevíme, co nás čeká a jaké jsou následky úplně jednoduchých náhod a přání a o tom, jak občas naprosto nečekaně se změní celá cesta.

22.3.2019 v 14:35 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 152 | Diskuse

Pavla Drahoňovská

Polsko - písečné duny

Až do loňského léta jsem si myslela, že písečné duny jsou jen na pouštích. Omyl. Jsou i v Evropě - v Polsku ve Sloviňském národním parku.

22.3.2019 v 14:06 | Karma článku: 9.30 | Přečteno: 313 | Diskuse

Lucie Plicová

La Digue, vplujte do světa, ve kterém se zastavil čas

Maličký ostrov La Digue je ráj pro duši i oko. Přestože na délku měří jen několik kilometrů, je plný divokých i romantických pláží, bujné vegetace a obrovských suchozemských želv. Tady se rozhodně zastavil čas.

22.3.2019 v 11:20 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 300 | Diskuse
VIP
Počet článků 167 Celková karma 18.48 Průměrná čtenost 2416

Novinářka a spisovatelka pracuje v časopise National Geographic, píše pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte fejetony v rozhlasovém pořadu ČRo Apetýt. Vydala sedm knih. Jako žákyně spisovatele učí tvůrčí Psaní podle Lustiga v Divadle Dobeška, v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psani-podle-lustiga.cz.

 

 

Najdete na iDNES.cz