Truchlící královna vypila manželův popel, pak dala Mausólovi vystavět ohromující hrobku
Krátce po Mausólově smrti vyrostla na břehu Egejského moře ohromující stavba – Mausólova hrobka, která stála v jihovýchodním cípu Malé Asie skoro 1400 let.
Pětačtyřicet metrů vysokou hrobku dala vybudovat jako pomník lásky a poctu manželovi královna Artemísie – Mausólova žena a sestra. Prý milovala svého muže tak, že „když se naplnil vladařův osud, spálila tělo na hranici, pak rozdrtila jeho zpopelněné kosti na prášek, smíchala je s vonnými bylinami, přidala do vody a potom vypila, neboť toužila stát se manželovým živým náhrobkem“, píše Valerius Maximus, literát z přelomu letopočtu.
Hrobka se stala jedním ze sedmi antických divů světa, jejichž první seznam vytvořil ve 2. či 3. století našeho letopočtu Filón Byzantský. Filónův seznam se sice od dnešního liší (obsahoval i babylonské hradby), ale jisté je, že jediným opravdu dochovaným starověkým divem jsou egyptské pyramidy. Existence zahrad Semiramidiných nikdy nebyla prokázána a zbývající stavby – Artemidin chrám v Efezu, Feidiův Zeus v Olympii, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru – podlehly buď požárům, nebo zemětřesením. Také z Mausólovy hrobky v Halikarnásu zbyly jen ruiny. Ale zbyly a jsou úchvatné. Připomínají malé Forum Romanum a ukrývají se uprostřed husté zástavby v západní části Bodrumu, turistického letoviska na Egejské riviéře.
V úzké jednosměrce, kterou taktak projede autobus, odděluje nenápadná branka současné Turecko od antiky. Na téměř čtvercovém půdorysu pod úrovní ulice se povalují dílce obrovských antických sloupů a zbytky otesaných mramorových kvádrů z největšího náhrobku na světě po egyptských pyramidách. Podzemní chodba chrání důmyslný drenážní systém.
Doprovodná expozice přestavuje desítky modelů Mauzolea vytvořených na základě představ, popisů antických kronikářů i podle studií opírajících se o novodobé vykopávky…
O Mauzoleu zanechal nejpřesnější svědectví římský vojevůdce Plinius v 1. století našeho letopočtu. Uvádí, že stavba „měří z jihu na sever 63 stop, po stranách je kratší, takže po obvodu má okolo 440 stop“. (Nikdo už však nezjistí, šlo-li o římskou stopu – 29,57 cm – nebo to byla jiná místní míra.) Proto se půdorys Mausólovy hrobky odhaduje v rozmezí 19x43 až 66x77 m.
„Mauzoleum bylo unikátním architektonickým počinem, neboť spojovalo pyramidu, zikkurat a řecký chrám a jedinečně tak vyjadřovalo zvláštní postavení Halikarnásu na předělu řeckého, mezopotamského a egyptského světa,“ uvádí Vojtěch Zamarovský v knize Za sedmi divy světa.
Stavbou Mauzolea pověřila Artemísie věhlasné řecké architekty, reliéfy ho ze všech čtyř stran vyzdobili největší antičtí umělci. Základem hrobky byl mramorový podstavec. Z něj vyrůstal chrám obklopený 36 jónskými sloupy, které nesly střechu v podobě čtyřiadvaceti stupňovité pyramidy. Na nejvyšší plošině se vzpínalo sousoší vozu s koňským spřežením, jehož otěže drželi Mausólos s Artemísií.
Halikarnás založili Dórové (jeden z hlavních řeckých kmenů) asi v 10. století př. n. l. Vrcholného období dosáhl právě za vlády Mausóla, který si jako perský satrapa (ochránce země) vydobyl diplomatickou obratností i vojenskou silou značnou nezávislost v dobách, kdy byl Helikarnás součástí Perské říše (540-334 př. n. l.).
V 10. století hrobka ještě stála. Pobořila ji až četná zemětřesení někdy ve 12. – 14. století. Dílo zkázy pak dokonali rytíři z Rhodu, kteří sem přišli v roce 1402. Mramor použili jako stavební materiál do pevnosti Svatého Petra vybudované na ochranu proti Turkům. Od té doby se stal hrad Petronium novým symbolem přístavního města.
A zůstal jím i poté, co v roce 1522 křižácké sídlo dobyly oddíly sultána Sulejmana a Halikarnás byl přejmenován na Bodrum (nejspíš podle sklepení středověké pevnosti, neboť bodrum v turečtině znamená sklep).
Slavné řecké město, kde se před dvěma a půl tisíci lety narodil i otec dějepisu Herodotos (485 př. n. l.), na dlouho upadlo v zapomnění.
V polovině 19. století objevila fragmenty Mauzolea britská archeologická expedice. Angličané odkryli na místě vykopávek i sochy Mausóla a Artemísie v životní velikosti. Převezli je do Britského muzea v Londýně, takže v přístavu jsou k vidění pouhé kopie vladařského páru instalované před Bodrumským hradem.
Možná proto, že Turecko nemá s Řeky právě nejlepší sousedské vztahy, Bodrum svůj pátý div světa nijak výrazně nepropaguje. Těžko se v celém přímořském letovisku shánějí pohlednice Mauzolea, sběratelské magnetky snad ani neexistují. Je to škoda. Když pomineme egyptské pyramidy, dá se říct, že mezi zaniklými divy antického světa zůstalo z Mauzolea v Helikarnásu dochováno nejvíc.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x