"Víš, na který sport se dívám nejraději?" prohlásil náš dvaaosmdesátiletý děda před startem olympijského závodu kajakářů na 1000 metrů. "Na ten, co v něm závodí naše děti." Pak jeho vnuk, kajakář Josef Dostál, vyjel stříbro...
... a děda s babičkou omládli o pět let. Dívali jsme se na ten fantastický závod všichni společně ve venkovské rodinné "rezidenci", kam jezdí naši "babděd" na léto. Sjeli jsme se do Senohrab celá rodina. Maminka olympionika - moje ségra Eva s mužem, Pepíčkovy ségry, bratranci. Přilepili jsme se k televizi a užívali jsme si ten jedinečný závod společně.
Desítky vzkazů před závodem
Od příjezdu do Ria jsme Pepíčka (vždycky bude pro nás, rodinu, Pepíček, přestože měří 2 metry tři) bombardovali povzbudivými vzkazy, psali si vzájemně desítky zpráv:
Víš co, Pepčo? Nebuď nervózní. Nic nemusíš! Je to sice olympiáda, ale hlavně závod v úžasném místě, tak si to užívej. A při tom jeď, jak nejlíp umíš...
Taky jsme nachystaný na fandění... Včera nás v semifinále sice trochu potrápil... ale sám sebe asi víc. Dnes to dopadne medailově!
Pro mě, ať do padne , jak to dopadne, vždycky bude Pepíček ten bezvadný kluk z naší rodiny, co kdykoliv může, přijede za babičkou do Senohrab, vezme dědu na ryby, zapisuje si dědova moudra a činí všechny šťastnějšími... A to je lidsky to nejdůležitější a krásný.
Já věřím, že Pepa vyhraje, protože je z rodu našeho dědečka Jaromíra, co si naplánoval, že dožije 100 let a taky se mu to povedlo.
Nasaď pohled lovce a vyraž! Prostě vylov tu medaili z kanálu jako děda obživu z potoka.
Co je jakýkoli titul proti dobrýmu srdci... Pepča bude vždycky hvězda... když zůstane takový, jaký je. Ale jeho ta placka nezkazí, tak ať jí klidně má... ahoooj a huráááá...fandííímeeee!
Stříbrný!!!
A Pepíček vyhrál stříbro. Dojel do cíle totálně vyčerpaný. Ten závod ho tak bolel, až i v Senohrabech jsme všichni plakali. A zároveň jsme zářili pýchou.
"Já to věděl," volal děda, který celé týdny před olympiádou vnukovi opakoval: "Hele, jednou už mistrem světa jsi, tak pro mě už zůstaneš šampionem navždy. I kdybys třeba v tom Riu nepostoupil do finále. Mně je to fuk. Já jsem šťastnej, že s tebou můžu jít na ryby, tím je pro mě život pořád krásnej." Najednou děda vypadal o pět let mladší. A babička taky. Když jsme jim to řekli, opáčili:
"Ještě nám připíše pět let v sobotu při olympijském závodě čtyřkajaku a budem zase jurové."
Tou dobou čerstvý medailista poskytoval rozhovor médiím:
Co se vám honilo hlavou v cíli?
Seděl jsem si, říkal, že je to hezké. Koukal jsem na kruhy, na Krista a říkal si, že to mám za to... Kvůli tomu, že dělám čest rodině. Teď se hrozně těším, až vyrazíme s dědou na ryby.Co vám děda řekne?
No, to vidím jasně. Až chytne pstruha jako první, tak řekne: Haha, zase druhej...Zdroj: http://oh.idnes.cz/stribrny-kajakar-josef-dostal-rozhovor-rio-fer-/oh-vodni-sporty.aspx?c=A160816_165604_oh-vodni-sporty_tof
Ať se vám všem čtyřem v sobotu zase daří, Pepčo!!!!
