ElektrokoloArchiv autorky
V tyrolském údolí Alpbachtal je krásně. Mají tu křišťálová jezera, pohádkové kaňony a kopce, po kterých se v zimě lyžuje a v létě chodí či jezdí na kolech.
My jsme si vyrazili z městečka Reith do jedné z nejkrásnějších tyrolských vesniček Alpbachtal. Až na moderní kongresové centrum a jeden supermarket jsou tu všechny domy dřevěné, včetně horní stanice lanovky nad Alpbachtalem ve výšce 1800 m.
Ladná cyklistika
Úzká horská silnička je pěkně strmá. Kdysi jsem tahala své děti na kole za sebou na gumicuku, dnes už jsem brzdou rodiny já. Tentokrát to však skvěle zvládám.
Zatímco z mého muže a syna teče pot, já šlapu vedle nich na elektrokole v klidu... a přece v tempu. Tedy v příjemném tempu. Přesně takovém, co my ženské potřebujeme na spalování tuků. Hodinu nahoru.
Intenzivní trénink na šedesát sedmdesát procent – tedy přesně v „hubnoucím“ módu, jak se říká. Dokonce za chvíli mám náskok, takže stíhám sem tam seskočit z kola a udělat pár fotografií nádherných alpských panoramat v okolí.
Pozdrav trenérovi
Na cyklistický výlet navazujeme horskou turistikou. Vyjíždíme kabinkovou lanovkou na Hornboden a odtud míříme asi hodinovým výstupem na 
Wiedersberger Horn v nadmořské výšce 2127 metrů - nevyšší vrchol široko daleko. Vzhledem k tomu, že během roku chodím pravidelně na H.E.A.T. (chození na pásu v tělocvičně) do pražského fitcentra Domyno, zvládám výstup úplně v pohodě. Nahoře je dřevěný kříž a pod ním vrcholová kniha. Do ní píšu pozdrav svému trenérovi Honzovi Kolářovi, se kterým zdolávám při hodinách H.E.A.T. pomyslný vrchol dvakrát týdně už víc než rok.
Mdloby při sjezdu
Cesta zpátky už je zase v režii mých chlapů. Z kopce se za nimi trochu belhám, a když po příjezdu lanovkou naskočíme znovu na kola a sjíždíme do údolí, bojím se pustit to rychle jako oni. Na tachometříku mám v serpentinách 55 km/h a už mám v očích smrt. Když si představím, že na Tour de France takhle jezdí závodníci průměrnou rychlostí poslední kilometry před cílem i po rovině, jdou na mě mdloby.
́
Užitečné rady pro začátečníky:
Elektrokolo má tři módy – eko, standard a high. Ideální je jezdit na standard. Při eku se hodně nadřete, do kopce se vyplatí přepnout na high, i když tím hodně zatížíme baterii. Ale pokud se vám během cesty začne zdroj vybíjet, máte seznam sítě autorizovaných půjčoven elektrokol, kde vám prázdné baterie vymění za dobité.
A ještě jedna věc – zatímco na normálním horském kole máte šlapat hodně frekvenčně, elektrokolo naopak vyžaduje trochu „pilu“, jak říkají cyklisté. Pokud totiž točíte pedály moc zlehka, kolo „má pocit“, že nepotřebujete pomoc a nedodá při jízdě do kopce požadovaný umělý postrk.
