Jak Šimon ohrozil bezpečnost Spojených států
Nad hlavami cestujících letecké linky do Los Angeles letí motýl. Babočka paví oko mává křidélky před očima užaslé letušky a pak usedá na uzávěr pomerančového džusu na jejím servírovacím vozíku.
„To je můj motýl,“ chlubí se náš šestiletý Šimon a ukazuje stevardce svůj batoh. Vytahuje z něj zátku od piva s netopýrem, autíčko, ošuntělou kartičku s obrázkem žraloka, barevné sklíčko, plyšového ptakopyska a krabičku od sirek, v níž chová zakuklenou housenku. Tu, která se právě proměnila v barevného motýla.
„Mám ještě šneka!“ tápe v batohu dítě. „Ale kde? Hmm… Tak ten už taky utekl,“ konstatuje suše, když jeho zrak padne na stříbrnou hlemýždí cestičku, která šnečími slinami lemuje jeho sedadlo. Mizí kdesi pod okýnkem.
Šimon je sběratel všeho. Během naší měsíční americké dovolené se jeho kolekce rozrostla o další skvosty: pelikání pero ze San Diega, slepou patronu z westernového mestečka Callico, šakalí chlupy z Údolí smrti, krabí klepeto z Pacifiku, kamínky z Barevné pouště a utržený ještěrčí ocásek z Grand Canyonu…
To všechno teď leží vysypané včetně autíčka, plyšového ptakopyska a pivní zátky s netopýrem na prostorném stole letištní policie Los Angeles.
„Čí je to batoh?“ zahřímal během poslední kontroly před odletem mohutný černoch za přepážkou poté, co projel synův batůžek rentgenovým zařízením. Dokonce třikrát, kontrolorovi se cosi nezdálo.
„Mého syna,“ odpovídá můj muž s plnou odpovědností a vědom si toho, že indiánský nožík, který jsme Šimonovi koupili v šošonské rezervaci, zůstal v odbaveném kufru. Tahle přísná bezpečnostní opatření na letištích po 11. září nám vůbec nevadí. Lepší pořádná prohlídka, než další teroristický útok. Přesto pociťuji jakési škodolibé zadostiučinění, když sveřepý státní úředník znechuceně odkládá na pult smradlavý ještěrčí ocásek, krabí klepeto a chlupatou housenku – tentokrát nezakuklenou.
„Tati, proč mi berou ten batůžek?!“ začíná natahovat šestiletý školák. „Copak jsem terorista?“
Jak se procedura protahuje, přemýšlím, zda-li syn nevzal v nějakém parku něco, co by mohlo vést k problémům. Američani jsou přísní. Ale sbírat kameny v arizonském Meteor kráteru či zkamenělé dřevo v národním parku Mrtvý les jsme dětem opravdu nedovolili. Už proto, že vstupenka ze zadní strany obsahovala nejen popis vysokých pokut za porušení předpisů, ale i doporučený návod, jak na lupiče přírodních skvostů upozorňovat strážce…
„Tady to je,“ řekne konečně obr a sevře mezi ukazováčkem a palcem slepou patronu z westernového městečka Callico. V americkém skanzenu jsme krátce po příletu s ostatními turisty sledovali dobrodružné scénky s kovbojskými přestřelkami. Už dávno jsme zapomněli, jak náš synek v uličkách mezi saloony sbíral po zemi vystřílené náboje.
Úředník s kamennou tváří nás předává letištní policii. Je přivolán i zbrojní experta z Los Angeles. Muži podrobují nábojnici detailnímu zkoumání.
„Ať mi to vrátí!“ brečí synek.
Patrona nejde otevřít.
Najednou si uvědomuji závažnost situace. Modlím se, aby slepá nábojnice byla skutečně prázdná.
Je prázdná. Zbrojní expert uzavírá: „S policií města Los Angeles už nemáte žádný problém...“
„Takže můžeme jít?“ ptá se s úlevou manžel.
„Obávám se, že ne,“ vrtí hlavou a vážně dodává: „Já tu jsem za město L.A., ale tihle hoši jsou od federálů.“
„To bude problém, porušili jste předpis o bezpečnosti Spojených států,“ říká odměřeně policista v černé uniformě a vytahuje ze šuplíku dlouhý protokol s desítkami kolonek. Jméno, příjmení, adresy v USA, předchozí cesty, členství v teroristických organizacích, číslo pasu manželky, národnost babičky… Pak přestupek, náčrtek, důvod přestupku, vyjádření svědků, vysvětlení…
„Nehledají tohle?“ ozve se najednou Šimůnek, který stále moc nechápe, co se vlastně děje. Neochotně vyndá z kapsy krabičku, ze které vyleze rohatý brouček s klepety.
Všichni pohlédnou na hocha s roháčkem.
„Synek je fakt sběratel,“ poznamená s uznáním zbrojní expert. Také velitel federálů přerušuje výslech a jeho přísná tvář se mění.
„Ty sbíráš i brouky? To je hezkej kousek,“ povídá Šimonovi, zatímco brouk roztáhne tmavomodře kovová křídla a zmizí kdesi v útrobách letiště.
„Hele, pustíme je, co!?“ mrkne konečně zbrojní expert na „federála“. Ten po chvilce váhání hodí tři stránky vyplněných lejster do koše.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x