Je třeba poděkovat autorce článku mj. za prezentované informace o tyrolských pevnostech. O francouzských a belgických pevnostech z 1. a 2. WW (a jejich stávajícím stavu a dostupnosti) byla napsána řada odborných textů; informace o severoitalských jsou jinak velmi kusé. Jeden z mých dědů poblíž "válčil" rovněž; naštěstí 1.WW ho pošramotila jen "snesitelným" zraněním.....

Ani valku prezivsi nemeli vyhrano. Dedeckuv bratr Tonda vsechnu tu hruzu v zakopech prezil. Zemrel v tabore kde cekali na demobilizaci v lednu 1919 na skvrnity tyfus.

Můj děda (*1885) byl v Itálii prostřelen, kulka vyšla zády. Říkal, že to v tom boji ani nevnímal. Po čase byl zajat a ve střední Itálii pracoval u sedláka. Bída, hlad, vši. Spal ve stodole. Časem sedlák ocenil dědovu pracovitost, dal mu slamník do malé komůrky a víc jídla. O hrůzách bojů nikdy mluvit nechtěl. Řekl jenom, že nejstrašnější byl přímý boj muže proti muži.

Muj praded tam bojoval a zustal verny Rakousku a cisari.

Hezky blog