V roce 1965 jsem překračovala hranici se SSSR a drkotaly mně zuby.

Takové dobrodružství - cesta do ciziny!

Svět se nějak zmenšuje a je to prima.

jéé, z tarantulí by byl náš malej nadšený. pavouci ho fascinujou, ale zároveň se jich bojí

A může mít chřestýš tu vzteklinu nebo ne?:)

pisete nadherne, tu cast Statu jsem projela nekolikrat jeste v dobe, kdy jsem zila ve Svycarsku, prvni cesta byla s rodici i babickou a ta se dokonce u Grand Canyonu rozplakala, ja dnes mam slzy v ocich pri cteni Vaseho clanku. Ted uz to projizdim z maleho ostrova 40km od Port Angeles, ktere je jen kousek od Seattlu.

Vase clanky jsou moc hezke a diky fantasii a "vejsplechtum" Vasich kluku skutecne osvezujici.

Moc díky za takové uznání. D

Hezky mnozi si neuvedomuji ze za Komunismu ta America opravdu byla jako Na mesici.Kdyz jsem jednou kamaradovi rikal ze zdrhnu Na zapad take mi hned rikal nezdrhnes,vis Jak to Na hranicich vypada? Potom jsem s Matkou zdrhli pres Jugosku a dostali se do the Ameriky.

fajnový!

Mě nejvíc fascinuje jaká je někdy dětská logika. Cestu do Bulharska , nebo do Řecka berou jako naprosto běžné každoročně se opakujíci rozptýleni. Ráno sednem na trolejbus, přestoupíme do letadla a pak ještě autobus a už jsme v moři. Ale taková celodení cesta autem na Slovensko, s několika zastávkama, to je teda něco jako cesta kolem světa.