"lide veri jen autoritam"  v tom mel pravdu, a je smutne ze nevi ze i autority jsou jen lide.

"Citáty" z Marxe a Lenina jsme si za komunistů vymýšleli běžně. Soudruzi tomu nerozuměli, nikdy to nečetli a báli se to přiznat. A tak to bylo bezpečné.

Arnošta Lustiga jsem znal a párkrát jsem s ním mluvil. Ale tuhle historku jsem neznal, díky za ni. Mám z ní o to větší radost, že potvrzuje mé přesvědčení, že jsem se podobného "švejkování" nedopouštěl ani zaleka sám. Jako dramaturg Šrámkova Písku jsem takhle v druhé polovině 70. let dostal ideologického tajemníka jihočeského krajskjého výboru partaje, který nám na písecké celorepublikové přehlídce divadel malých forem začal mýt hlavu za zahajovací představení Divadla Na Provázku (bylo to v dobách, kdy z původního názvu souboru Husa Na Provázku musela Husa kvůli prezidentovi Husákovi zmizet). Nejprve jsem se mu pokusil čelit informací, že jde o hru převzatou z repertoáru moskevského Divadla Na Tagance, ale to nezabralo. "Však víme, kdo hraje a zpívá na Tagance!" zaskuhral zlověstně. Načež jsem pokorně řekl: "Asi máte lepší informace než já, soudruhu tajemníku. Já vím jen to, že velkou obdivovatelkou Vladimíra Vysockého a vůbec celého Divadla na Tagance je dcera soudruha Brežněva, která tam nevynechá žádnou premiéru či Vysockého koncert..." Tajemník evidentně vypadl z konceptu a hrozící průser byl zažehnán. Teprve po čase jsem se dozvěděl, že Brežněvova dcera prý opravdu na Taganku chodila a do jisté míry nad ní i držela ochrannou ruku.