V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

6. 08. 2022 12:44:50
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Otvírá mi drobná stařenka. Má stejně živé oči jako Arnošt. Jen jiskry v nich jsou teď zalité slzami.„Pojď dál, Daničko.“
Říká mi stejně jako on. Znám ji vlastně déle než Arnošta. Chodila jsem s její dcerou na vysokou školu. Právě díky těm dvěma jsem se s Arnoštem sblížila. Nikdy za to nepřestanu být vděčná. „Pořád nemůžu uvěřit, že odešel,“ opakuje šestaosmdesátiletá Arnoštova sestra. Vede mě do kuchyně a vypráví: „Když se narodil, vážil necelá dvě kila. Byl tak maličký a neduživý, že ho porodní bába paní Jahodářová ‚dopejkala‘ v troubě. Proto se o něj naše maminka vždycky strašně bála. A když jsme byli v lágru, myslela si, že Arnošt nepřežije. Jenže on si v každé situaci dovedl poradit. Byl moje sluníčko... strašně se mi stýská,“ rozpláče se paní Hana, kterou kdysi manžel opustil, a tak pro ni byl Arnošt – vedle syna – jediným mužem jejího života.

Paní Hana vytahuje prastaré album fotografií a vypráví, jak za první republiky žili s rodiči v Libni.
„Táta s mámou byli od rána do večera v krámě, kde prodávali dělnické obleky. Když přišla v roce 1929 krize, lidé nakupovali na dluh, takže ani my jsme neměli čím splácet věřitelům a obchod zkrachoval. Bydlel s námi i maminčin bratr, strýc Eman, protože jako strojní inženýr po škole vůbec nesehnal práci,“ ukazuje mi Hana portrét mladého muže, který v Osvětimi spáchal sebevraždu. Skočil do drátů s vysokým napětím.
„Arnošt strýce neměl moc rád, protože Eman mu vyčítal, že strašně zlobí. Arnošt totiž běhal po ulicích s partou stejně starých kluků z Libně a dělali věci, do kterých žádné holky nepřibírali,“ líčí paní Hana. „V deseti letech kouřili za viaduktem, schovaní mezi keři. Řekla jsem to mamince. Nechtěla jsem, aby kouřil, zdálo se mi to špatný. Jenže všechny ty lotroviny, co se v dětství naučil, mu pak pomohly v koncentráku přežít.“
Na volný třípokojový apartmán v Truhlářské ulici upozornil Arnošta hned po osvobození pan Oppenheimer, otec Arnoštova nejlepšího kamaráda, který v lágru zahynul. Byt zůstal prázdný po uprchlém SS Unterscharführerovi Heinzovi Kiewelitzovi, který měl v obýváku obraz Hitlera v dubovém rámu.

„Arnošt spláchl Hitlera do záchodu a do obrazu zarámoval velkou fotografii našeho tatínka. Tak byl zase s námi, když jsme po válce znovu založili rodinu. Bylo pro nás štěstí, že naše maminka přežila.“
Dívám se do očí vlídného tatínka v brýlích. V ruce mám fotografii z roku 1928. Je na ní černovlasá hezká, ale vážná maminka s ročním dítětem v náručí. Plavovlasý klouček s kulatou tváří a vyšpuleným rtem je Arnošt. Vypadá jako věrná kopie zasněného děvčátka, které drží za ruku tatínek. Tatínek, který se nevrátil z Osvětimi. Tatínek, jehož velká fotografie visí v dřevěném dubovém rámu...

„Arnošt se narodil pod šťastnou hvězdou,“ vzpomíná paní Hana. „Začalo to v Terezíně, kde jsme prožili od 19. listopadu 1942 necelé dva roky. ‚Proč jste tady?‘ ptal se nás německy komandant, když nás chtěli v květnu 1944 poslat transportem do Osvětimi. ‚Pane komandante,‘ odpověděl Arnošt špatnou němčinou. ‚Jsme zařazeni v transportu, třebaže můj otec pracuje ve zbrojním průmyslu.‘ Bylo to přeřeknutí a to nás zachránilo. Arnošt chtěl německy říci slovem kriegsbeschädigt, že náš tatínek byl zraněn ve válce v rakousko-uherské armádě – bojoval totiž na Piavě. Ale v nervozitě vyslovil kriegsbeschäftigt, čímž ze zraněného udělal zaměstnaného ve zbrojním průmyslu. Komandant ho přehlédl od hlavy až k patě a pak nás oba vyřadil z transportu.“

Ale za tři měsíce jsme na východ stejně museli...

„To už jsem jela s maminkou a sestřenicí Věrkou. Po deseti dnech v Osvětimi nás při jednom apelu vybrali na práci do Německa. Poslali nás do saského Freiburgu, kde stála továrna na letadla. Vrtali jsme otvory do křídel a pak je nýtovali. Když se pak ze západu začala blížit americká armáda a z východu Rusové, naložili nás na vagóny a vezli nás do bavorského Flossenbürgu, což je kousek od českých hranic.
Ve vagónech nás bylo sto. Musely jsme sedět s roztaženýma nohama, nalepené jedna na druhou. Každý den esesák otevřel dveře a jen zahulákal: ‚Wer ist krepiert? – Kdo chcípnul?‘ Viděli jsme vybombardovanou Plzeň. Vzpomínám si, že na jedné střeše ležela kráva s roztrženým břichem, kterou tam vyhodil tlak, hrozný...“
Protože železniční koleje na konci války byly rozbité nálety, vězenkyně strávily bez jídla na cestě tři týdny. Jen v Horní Bříze, kde si lidé všimli, že vlaky jsou plné Češek, podávali hladovým chleba. Nakonec vlak zastavil v Mauthausenu.
„Nádraží je dole u Dunaje. Obloha byla modrá, zrcadlila se v ní řeka a vysoké hory. Nádherný pohled, ale my jsme byly na konci svých sil, protože jsme měly strašnou žízeň a hlad. Chtěla jsem se napít z louže, ale maminka mě zadržela: ,Dítě, proboha, to nesmíš!‘ Tak jsme trhaly šťovík... My jsme nevěděly, co znamená Mauthausen. Byl to hrozný lágr. Byly jsme určené k likvidaci. Až po válce jsme se dozvěděly, proč nás Němci nezaplynovali. On jim došel cyklon B.“
5. května přišli Američani. Stále vidím ten první tank a jejich prapor. Dali nám najíst, ale mohly jsme jen polévku a kaši. Byla tam taková skupina vězňů, komunistická buňka, a ti k nám byli hrozně hodní.
Starali se o nás, už když Němci utekli. Pak organizovali odvoz z Mauthausenu. Díky nim odjely české ženy domů jako první. 19. května jsme se vrátili autobusem přes Tábor, kde jsme přesedli na vlak. Když nás na nádraží v Praze přivítal Arnošt, bylo to jako sen.“


Máma mě ohmatávala, jestli nesní. „Dítě,“ opakovala. „Ty žiješ?“ „Žiju.“ „Co tatínek?“ „Šel do plynu.“ „Víš to jistě?“ „Vím to jistě,“ řekl jsem. Spočítal jsem ve zlomku vteřiny, že její radost z našeho shledání vyváží ztrátu manžela. Věděla, že smrt je naše sestra. Naše největší společnice. Spočítala si to beze slova jako já. Podívala se mi do očí, pak sklopila hlavu, a když ji zvedla, v jejím pohledu už otázka nebyla. Uvěřila mi, pohřbila tatínka a rozloučila se s ním. Usmál jsem se na ni, usmála se na mě. Bylo to kratičké pousmání, jako když člověk pláče.
Arnošt Lustig - 3x18

Autor: Dana Emingerová | sobota 6.8.2022 12:44 | karma článku: 38.78 | přečteno: 4425x

Další články blogera

Dana Emingerová

Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu

Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.

9.2.2024 v 15:24 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 309 | Diskuse

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma článku: 26.31 | Přečteno: 1867 | Diskuse

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma článku: 27.45 | Přečteno: 2986 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 249 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 313 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 346 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
VIP
Počet článků 205 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2322

Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...