Muž, který umí přelstít gravitaci
Jako kluk si myslel, že lidský život se odehrává hlavně ve skalách a že všichni lezou. Odmalička se batolil se starší sestrou pod stěnami, na nichž trénovali jejich rodiče, a škemral, aby mohl nahoru také. V šesti už na laně porážel mnohem starší kluky. Ty dlouhé roky na skalách se mu vyplatily. Vypěstoval si mimořádnou svalovou paměť, takže si hned zafixuje všechny kroky a nezdržuje se přemýšlením, jak postupovat dál.
„Vše mi připadá jasné, jako kdyby rukama a nohama za mě pohyboval nějaký automat a já to jen zpovzdálí jistil. Je skvělé pohybovat se po skalních stěnách v tomhle stavu beztíže,“ vyprávěl mi nedávno. „Je to jednoduché: buď lezu, nebo odpočívám.“
Jeho „odpočívání“ si můžete pustit na videu z nejtěžší lezecké cesty jeho života: Adam visí vzhůru nohama u stropu žulové jeskyně patnáct metrů nad zemí a protřepává si bolavé ruce. Špičku levého chodidla má zaklíněnou do úzké štěrbiny a celé tělo drží pouze nohou. Měsíce hledal a nacvičoval s různými experty nejen kroky a pohyby, ale i posiloval lýtka tak, aby netopýří závěs unesla. Kdyby noha povolila, byl by konec pokusu o historické zdolání trasy s označením 9c, která do té doby ve francouzské klasifikaci vůbec neexistovala...
Adam Ondra je totiž ve sportovním lezení světový úkaz. Supertalent. Génius… a také vlastně magor, protože tak naplno nedělá nic jiného. Své vášni dává všechno. I svou životní partnerku si našel na skále, když se zamiloval do holčičky Ivany, se kterou od desíti let vyhrával dětské závody v proslulém italském Arcu. Okouzlila ho nejspíš poté, co vybojovala v žákyních zlato za stejnou obtížnost jako on.
Přestože se o něm říká, že je introvert, zdokonaluje se. Vládne několika jazyky. Potřebuje publicitu a sponzory, a tak se naučil dobře mluvit. Umí se obklopit profesionály – rady mu dává fyzioterapeut, ortoped i baletní mistr.
„Hodně cestuju. A vidím, jak se v Česku, kde to mám rád, dobře žije. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že to, jaký život vedeme, záleží hlavně na nás,“ říká a sálá z něj tolik pozitivní energie, že se člověk jeho zápalem hned nakazí. Jako by ve vás probudil to dítě, které kdysi chtělo zdolat každý strom...
Ačkoliv už byl ve třiadvaceti letech trojnásobným mistrem světa, opravdu se proslavil, až když v roce 2016 neuvěřitelně posunul hranice lidských možností. Vylezl během osmi dní v americkém masivu El Capitan jednu z nejtěžších yosemitských stěn Dawn Wall a dokázal tak o neuvěřitelných jedenáct dní překonat rekord svých předchůdců.
Brzy nato Adam zdolal v norském Flatangeru čtyřicetimetrovou jeskynní stěnu a zavedl novou, zatím nejvyšší lezeckou úroveň 9c. Jako jediný na světě zvládl všechny tři známé cesty 9b+. Pouze jednu z nich po něm zopakoval Američan Chris Sharma.
„Lezecké klasifikace obtížnosti jsou subjektivní, dokud je jiný lezec neotestuje,“ vysvětloval mi Adam. „Žádná přírodní stěna se nedá vložit do matematického vzorečku. Vše se porovnává s už existujícími cestami. Přesto bych nechtěl říkat, že v horách někoho porážím. Já chci jen vylézt cestu. Těch je na světě spousta pro každého. Na skalách i mimo ně. Jde o to mít nějakou vášeň a snít,“ řekl mi před letošním mistrovstvím světa v japonském Hačiódži.
Dnes se stává už po třetí světovým šampionem na stěně, kde jsou výsledky přesně měřitelné. Leze intuitivně, aniž by váhal. Jako by pro něj neplatila gravitace. Máte pocit, že pluje prostorem, jeho tělo se napíná, nohy vytáčejí do neskutečných pozic.
Jeho vítězné tažení trvá tři minuty. Ze všech soupeřů vylezl nejvýš.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x