Deepak Chopra: Jak žít bez nemocí do 150 let

Stal se jedním z nejvyhledávanějších učitelů v oblasti celostní medicíny, osobního rozvoje a zdravého životního stylu. Americký lékař indického původu Deepak Chopra, který nedávno navštívil Prahu, bude zítra v Magazínu DNES.

"Vše, co se děje v mysli, přímo ovlivňuje zdraví," říká Deepak Chopra.

Narodil se v Indii v roce 1946 a vystudoval medicínu v Dillí. V roce 1970 odjel do Spojených států, kde se zabýval internou a endokrinologií. „Zdálo se mi však, že předepisuji příliš mnoho prášků,“ říká. „Proto jsem postupně vytvořil vlastní filozofii přístupu ke zdraví, propojující tradiční východní léčitelské umění s tím nejlepším, co nabízí západní medicína.“

Jeho klienty se staly světové celebrity jako Elizabeth Taylorová, Lady Gaga, Leonardo DiCaprio, Michael Jackson, Hillary Clintonová, Kim Kardashianová. „Deepak Chopra je bezpochyby jedním z nejinspirativnějších filozofů naší doby,“ napsal o něm Michail Gorbačov. Vydal 85 knih, které byly přeloženy do 43 jazyků. Dvacet z nich označil deník New York Times za bestsellery v oblasti beletrie a literatury faktu.

V pražském DOXu Deepak Chopra vystoupil během dvou dní na konferenci První musí být hlava aneb Inovace myšlení a představil své nejnovější publikace o mozku a genech, které napsal s Rudolphem E. Tanzim, profesorem neurologie na Harvardově univerzitě. Kontroverzní teorie v knihách SUPER MOZEK a SUPER GENY nabízejí revoluční pohled na lidský genom i mozek, spojují vědecké výzkumy a učení o duchovním růstu. Deepak Chopra a Rudolph E. Tanzi zdůrazňují, že naše geny jsou dynamické a reagují na vše, co si myslíme a děláme, což má dopad i na otázky imunity, stárnutí a prevence nemocí. K mozku přistupují jako k neprozkoumanému potenciálu a tvrdí, že pokud „běžný“ mozek, který používáme při každodenních činnostech, rozvíjíme pomocí bdělé a vědomé pozornosti, může přesáhnout dosud známé limity. Velký rozhovor s Deepakem Choprou bude zítra v Magazínu DNES. Níže najdete ochutnávku i pár otázek, které už se nevešly:

Klasická medicína dnes umí vyléčit čím dál více lidí...

Farmaka, operace a moderní medicínské technologie jsou velice vhodné při léčbě akutních nemocí. Když máte zápal plic, měli byste si vzít antibiotika. Když si zlomíte nohu, potřebujete ortopeda. Jenže léky potlačují příznaky a nemusí vás nemoci zbavit, protože se zabývají jen následky, a nikoliv příčinami. Prevence degenerativních chorob postihujících starší osoby, jako je infarkt, mrtvice, rakovina, kornatění tepen, artritida, cukrovka, osteoporóza, sice přináší pokroky a určitou úlevu, ale hrozba je stále přítomná.

Proč podle vás člověk onemocní?

Dnes víme, že 85 procent chronických nemocí je následkem obezity a stresu. Takže pokud se chcete uzdravit, musíte změnit životní styl. To znamená udržovat přiměřenou tělesnou váhu, dbát na dostatek spánku, zdravé mezilidské vztahy, denní cvičení, správné dýchání, věnovat se meditaci a józe... Ten problém je ale velmi komplexní a zároveň individuální. Člověk s jednou malou sraženinou v nevýznamné cévě může cítit svíravou bolest v hrudníku. A jiný s několika sraženinami, které by mohly zablo­kovat přívod většiny kyslíku do srdce, necítí nic. Jsou i případy lidí, kteří zemřeli na infarkt s tepnami naprosto čistými. Takže v rovině obecné fyziologie vlastně přesně nevíme, proč člověk onemocní. Já však tvrdím, že nemoci nejsou nezbytné.

Jak to myslíte?

Každý den přicházíme do styku s miliony virů, bakterií, alergenů a plísní. A jen jejich nepatrný zlomek způ­sobí, že onemocníme. Lékaři se setkávají s pacien­ty, jejichž dýchací soustava je plná kolonií prudce nakažlivých bakterií meningokoků, které v našem organismu neškodně žijí. A jen někdy propukne nákaza a způsobí závažnou infekci cen­trálního nervového systému – meningitidu. Podobně virus varicella spí v našich nervech od doby, kdy jsme v dětství onemocněli planými neštovicemi. Reaktivuje se jen málokdy, ale pak – třeba když jsme ve stresu – způsobí bolestivý pásový opar. Takže my jako hostitelé choroboplodných zárodků jim nějak otevíráme i zavíráme dveře. A to svědčí správnosti mého předpokladu, že všichni jsme mnohem blíže k perfektnímu zdraví, než si uvědomujeme.

Perfektní zdraví je i název knížky, kterou jste napsal. Právě v ní mluvíte o oddálení stáří, prodloužení lidského věku.

Lidé si mohou své prostředí vybírat, mít nad ním kontrolu, což dává délce našeho života obrovskou flexibilitu. Nikdo sice nežije věčně…ale proč nepřidat k průměrně vysokému věku dalších padesát roků a překonat rekord jakéhosi japonského ostrovana, který se dožil 121 let. Abych to vysvětlil, začnu u nejmenší jednotky života – buňky. Když pod mikroskopem zkoumáte kapku vody z rybníka, hemží se v ní jednobuněčné organismy jako měňavky, řasy... Délka života měňavek je dva tři týdny. Množí se však dělením, takže genetický materiál každé měňavky je stejně starý jako mateřská buňka, ze které vznikla. Mateřská buňka se také oddělila ze své vlastní matky, a tak nakonec do­spějete k závěru, že část měňavky je stejně stará jako všechny měňavky na světě, možná i miliardu let. Avšak skutečné atomy a molekuly žádnou měňavku tak dlouho neobývají. Neustále přicházejí a odcházejí spolu s proudem kyslíku, vodíku, uhlíku a dusíku. A přesto si měňavka zachovává svůj tvar a identitu z generace na generaci. Nějaké živoucí síly ji drží pohromadě, takže dokud nebude její DNA zničena, bude kus buňky navždy součástí tohoto světa.

Jak je to u lidí?

Při úvahách o délce lidského života se musíme podívat na všechny délky života uvnitř našeho těla. Je vědecky prokázáno, že žaludeční sliznice se obnovuje každých pět dní, pokožka každých patnáct. Červená krvinka zanikne asi za dva nebo tři měsíce. Déle máme jaterní buňky – trvá několik let, než se vymění. A srdeční a mozkové buňky nás provázejí po celý život a nerozmnožují se. Úžasné na tom všem je, že všechny délky života všech buněk – od nejkratšího po nejdelší – řídí tatáž DNA, neboť kožní buňky a mozkové buňky jsou geneticky identické.

Neurony v mozku, které máme až do smrti, jsou tedy stejné jako čichové buňky v nose, které se obnovují každé čtyři týdny?

Přesně! Vznikly v momentě početí, když polovina DNA vašeho otce splynula s polo­vinou DNA matky a vytvořila jedinečný řetězec, kterým jste se stala vy. A pak prostřednictvím procesu, který se teprve snažíme pochopit, vytvořila vaše DNA všechny možné druhy specifických buněk – mozkových, kožních, srdečních, jaterních – s rozdílnou délkou jejich života. Ovšem tento nekonečný kolotoč nijak nemění vaši formu nebo identitu. Na genetické úrovni jsme mimořádně stálí, ačkoliv náš tělesný materiál přichází a odchází. A navíc primární DNA, ze které jste vznikla, je stará jako život sám, tedy téměř dvě miliardy let.

Takže?

Aby lidstvo své zdraví zásadně zlepšilo, potře­buje nové vědomosti založené na hlubším pojetí života. Jsem přesvědčen, že vědomí může léčit. Může léčit lidi z utrpení, bídy, nemocí. Může pohnout lidi, aby se splnily jejich sny. Vědomí je totiž základem veškeré kreativity, tvorby, intuice, představivosti... Máte ráda ten okamžik, kdy jste uprostřed přírody a najednou vás pohltí naprosté ticho? Tak právě tento klid v duši vám přináší sounáležitost s vesmírem. Pocítíte, že svět je jedním velkým polem energie, která spojuje všechny a všechno na Zemi. A nejen na Zemi. Tato energie je nekonečným zdrojem síly pro celý vesmír. A tehdy můžete najít své vědomí – své pravé Já – a odemknout potenciál nejen ke zdraví, ale i ke splnění svých životních snů.

Máte mnoho kritiků.

Přiznám se, že mi nezáleží na tom, co si o mně lidé myslí. Nijak se tím nezabývám. Dnešní věda je už zastaralá, lpí na pověrách a hmotě. Proto mě většina kolegů zavrhuje, ale mnoho vědců se o mou práci zajímá. S předsudky nemá smysl bojovat. Kdysi různé pomazané hlavy také dlouho věřily, že je Země placatá, a nechápaly magnetismus, protože není vidět. Jediné, co s překonaným systémem lze udělat, je nechat ho úplně zastarat.