V Chorvatsku po římskýmch památkách na kole
Od Šibeniku na severozápad leží přímořské turistické městečko Vodice s trochu ufonskou dominantou supermoderního hotelu Olympia ve tvaru kapitánského lodního můstku na pobřeží, který se bohužel trochu nepovedl. Vodice jsou ale i tak zajímavé. Třeba tím, že místní nadšenci tu v nejbližším okolí vytyčili síť tras pro horská kola různé náročnosti.
Doporučuji seznámit se s ní každému, kdo je jen trochu sportovně založený. Uvidíte Chorvatsko z jiného úhlu – opravdovou přímořskou krajinu s kopečky, cestami a vinicemi. A překvapivě tu každých pár kilometrů narazíte na zajímavé římské studny nebo další menší vykopávky. Jízda v horku přitom není tak strašná, jak se může na první pocit zdát. Jet na kole vyprahlou krajinou je lepší, než pomalá chůze, protože přitom aspoň trochu chladí lehký vánek.
Z Vodice jsme pak jeli i s koly rychlým člunem na malý ostrov Prvič, tři kilometry dlouhý a hodně úzký. Původně byl pojmenován Prvica po starochorvatském bohu jara, neboť zdejší obyvatelé ve středověku hledali pod jeho ochranou úkryt – opět před nájezdy Turků. Na ostrůvku žijí hlavně starousedlíci a živí se pěstováním fíků, oliv a vinné révy. Zahraničních turistů je poskrovnu. Na plážích nejsou žádné hotelové komplexy, ubytování je možné pouze v soukromí.
Terén, který jsme projížděli na kole, je kopcovitý. Z nejvyššího bodu v nadmořské výšce 75 metrů se otevírá výhled na malebné zátoky a čisté pláže lemované borovými lesíky. Moře s oblázkovými plážemi je mimořádně čisté. Proto je prý tak rádi navštěvují sportovní rybáři a potápěči, kteří touží po podmořském fotografování.
Přestože plocha Prviče je necelých 2,5 km2, mají tu dvě obce – Luka a Šepurine. Navazují téměř jedna na druhou, ale každá má svůj kostel (Šepurine dokonce tři) i vlastní hřbitůvek. Šepurine na jihozápadním pobřeží vévodí kostel sv. Rocha z roku 1620 s cenným dřevěným barokním oltářem. Nejstarší památkou celého ostrova je šepurinský kostel Gospina Pohodejna z roku 1479. Ale ani to místním nestačilo, a tak v roce 1878 se postavili ještě nový farní kostel Panny Marie.
Vesnička Luka vyrostla na jihovýchodním pobřeží v hluboké stejnojmenné zátoce, která chrání kotvící lodě a jachty před větrem. Nad přístavem stojí kostel sv. Marie a klášter z roku 1461, který sloužil hlaholským mnichům. Kolem vody nás zlákaly příjemné kavárny a bary. V konobě Stara Makina jsme si ochutnali místní vína. A vůbec nebyla špatná.
Výlet jsme zakončili plavbou směrem k Šibeniku a prohlídkou pevnosti sv. Mikuláše v ústí přístavní zátoky (to už bez kol). Hodně připomíná televizní pevnost Boyard. Je přístupná na vlastní nebezpečí a její prohlídka určitě stojí za to, neboť vloni v červenci byla pevnost sv. Mikuláše zařazena v rámci projektu Benátské obranné stavby 15. až 17. století do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Impozantní mořská pevnost stojí osamoceně na ostrůvku Ljuljevac přímo u vjezdu do průlivu sv. Antonína z mořské strany. Stavba z doby Benátské republiky měla od poloviny 16. století za úkol chránit šibenický přístav před tureckým útokem z moře. Paradoxně poté, co byla v roce 1553 dostavěna, akutní nebezpečí osmanské invaze pominulo. A tak se tu vlastně ani nikdy nebojovalo. Uvnitř je pevnost obrovská, prázdná a mysteriózní. Shůry je pak krásný pohled do širokého okolí.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x