Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem porodila Šimona Perese Benjamina a jak mohl být svět lepší

28. 09. 2016 9:37:35
Očekávanému přírůstku v rodině jsme říkali až do poslední chvíle Maja. Kluka jsme měli, chtěli jsme dceru. Jenže když se pan doktor podíval pár dní před termínem porodu na ultrazvuk, zjistil, že naše holčička má zase něco navíc...

„Já to tušil,“ pravil můj muž, když jsem mu volala čerstvou novinku do redakce.

„A jak se tedy bude Maja jmenovat?“

„Domluvíme se večer,“ zastavil mě. Pospíchal, protože mu zrovna začínala důležitá porada k právě probíhajícím izraelským volbám. Jako expert na Blízký východ měl jejich zpravodajské pokrytí na starosti.

Večer mi praskla plodová voda.

„Už je to tady,“ telefonovala jsem mu vyděšená.

„Já vím, ozvu se za chvíli,“ řekl a položil telefon.

Vytočila jsem číslo znovu.

„Miláčku, mám před uzávěrkou!“ Vůbec mě nevnímal. „Čekáme na poslední zprávy. Chápej to! Píšou se dějiny. Peres proti Netanjahuovi, svoboda proti konzervatismu.“

„...pořád nevíme, jak se bude jmenovat!“ volala jsem zoufale.

„Zatím,“ souhlasil a pak hloubavě dodal: „Ale opravdu se obávám, že příští izraelský premiér bude spíš Netanjahu. A to by byl mírový proces v konci.“

„Zavolej sanitku, já fakt rodím!“

Konečně pochopil a za pár minut byl doma. Šéfové ho propustili s tím, že z porodnice pošle komentář k prvním neoficiálním výsledkům. Čekala jsem ho už ve dveřích se zabalenou taškou, kam jsem přihodila k noční košili i příručku Jak se bude jmenovat. Na cestě autem jsme pak mezi zkracujícími se intervaly porodních bolestí poslouchali poslední zprávy z Izraele a vybírali pro naši Maju klučičí jméno. Kousek od porodnice jsme byli zrovna někde u "G".

„Gabriel, Ginter, Gusta,“ četla jsem z knihy, střídavě hekala, krátce a dlouze dýchala, vzdychala a umírala bolestí, kterou už jsem dobře znala.

„Heřman, Horymír, Hugo, Hynek,“ pokračoval manžel na semaforech, zatímco reportéři v éteru rozebírali možné dopady izraelských voleb na světovou politiku..

Když jsme byli u "I", zastavili jsme před nemocnicí a vypnuli rádio. Oba jsme si vydechli, že neporodím v autě. Při cestě na porodní sál zazvonil manželovi mobil a na druhém konci se ozvalo: „Jak to zvládáš?“ ptal se šéfredaktor.

„Všechno dobře dopadlo,“ odpověděl s úlevou manžel.

„Tak myslíš, že ten Peres fakt vyhraje?“

„Vypadá to, že dítě bude za chvíli na světě.“

„Jasně,“ řekl hlas v telefonu. Jeho majitel pochopil, že komentář k izraelským volbám ze svého blízkovýchodního experta v tuhle chvíli určitě nevymámí. A tak na rozloučenou jen řekl, že právě dorazily předběžné výsledky, podle kterých to v Izraeli vypadá na celkem přesvědčivé vítězství mírových sil.

„Přeci jen vyhrává Šimon Peres,“ vydechl můj muž spokojeně. A já jsem v tu chvíli s rozzářeným úsměvem zvedla hlavu od Igora, Imricha, Ivana a Ivoše: „Co kdyby se naše dítě jmenovalo Šimon?“

A tak náš syn, který se o pár minut později narodil, dostal jméno po izraelském nositeli Nobelovy ceny míru. Ráno pak lidé četli v novinách oslavný komentář, jak Šimon Peres obhájil premiérskou pozici, zatímco z rozhlasu se hrnuly překvapivé zprávy, že na poslední chvíli o pár tisíc hlasů přece jen zvítězil Benjamin Netanjahu. Proto synkovi někdy z legrace říkáme: Šimon Peres Benjamin. Letos mu bylo dvacet let.

A dnes jeho náhodný jmenovec zemřel. Čest jeho památce. Věřím, že kdyby tenkrát ty izraelské volby tento noblesní svobodomyslný politik vyhrál, mohl být dnes svět o trošku lepší...

http://zpravy.idnes.cz/zemrel-simon-peres-izrael-prezident-dv0-/zahranicni.aspx?c=A160928_042049_zahranicni_bur


Autor: Dana Emingerová | středa 28.9.2016 9:37 | karma článku: 29.53 | přečteno: 2373x

Další články blogera

Dana Emingerová

Klavír? Nutit nebo nenutit děti hrát?

Věřte tomu nebo ne, ale po čtvrtstoletí pauzy jsem propadla klavíru. Dokonce se doma o něj pereme. Tedy já a mí tři synové... Ovšem i u nás to zpočátku vypadlo, že hudební výchova dopadne bledě a bude se opakovat rodinná historie.

25.7.2017 v 9:09 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 330 | Diskuse

Dana Emingerová

"Olympiáda" neolympijských sportů začala a tentokrát kousek od našich hranic

Světové hry jsou nejvýznamnější mezinárodní soutěží v neolympijských sportech, kde můžete vidět nejen nejlepší borce ve známých disciplínách leta usilujících o zařazení na olympiádu, ale i představitele méně známých sportů.

21.7.2017 v 10:33 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 524 | Diskuse

Dana Emingerová

Slavným spisovatelem po osmdesátce: Legendární češtinář Hoznauer vydal další knihu

Miloš Hoznauer, který se v pětaosmdesáti letech proslavil jedinečnou humornou knihou Stařec na čekané s nadhledem popisující úskalí podzimu života, napsal novou knížku s názvem Lodní kufr.

18.6.2017 v 20:25 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 338 | Diskuse

Dana Emingerová

I můj prastrýc Josef tady před sto lety padl

„Z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka na Itálii,“ zpívá se v lidové české písničce o dobách, kdy divukrásným krajem dunělo ničivé bombardování a za císaře pána tu bojovali a umírali i čeští vojáci...

10.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 779 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iva Marková

Až mi budeš maminečko psát, přilož mi větvičku vřesu do psaní

Karel Šrajbr (1912-1981) se zapsal do myslí a srdcí mnoha lidí, které v životě potkal. Dokázal jim vlévat optimismus, pozvedat je a těšit.

27.7.2017 v 15:33 | Karma článku: 8.86 | Přečteno: 120 | Diskuse

Petr Hrach

Myslíš poctivě, porušuješ zákon

Zamknu volant, vytáhnu klíčky, zamknu dveře a na tu chvilku nechám nastevřené okénko, ať to luftuje. V autě nic nemám, tak to risknu na základě vyhodnocení situace. Chyba, porušuji zákon a hrozí mi pokuta! Hustýýý....

27.7.2017 v 12:26 | Karma článku: 32.44 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část IX.

Další den prožívám s vodou, nejen v aquaparku, ale poté i ve tvoření intuitivního obrázku. Tentokrát jsem mimořádně spokojená s výsledkem. Světy vodních rostlin a živočichů dostaly svůj tvar. A ty naše lásky všelijaké.. i osudové?

27.7.2017 v 5:17 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 153 | Diskuse

Karel Ábelovský

Jsem sice snědej a fousatej, ale nejsem muslim

... a nejsem ani budhista, hinduista, nejsem členem žádné "pošahané" sekty, ani členem ANO, SPD; nejsem Čech a tuším ani dobrý člověk, myslím si ... kouřím, piju, a občas dokonce kleju ... nevím, snad jsem to vyčerpal beze zbytku

27.7.2017 v 2:04 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 715 | Diskuse

Jan Jílek

Požadují, ale neptají se, co oni sami

Pranostika mluví jasnou řečí. „Svatá Anna, chladna zrána.” Ochladilo se, to jo, ale nic dramatického. Běžné středoevropské léto.

26.7.2017 v 15:17 | Karma článku: 35.10 | Přečteno: 1368 | Diskuse
VIP
Počet článků 139 Celková karma 16.28 Průměrná čtenost 2623

Novinářka a spisovatelka pracuje v časopise National Geographic, píše pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte fejetony v rozhlasovém pořadu ČRo Apetýt. Vydala sedm knih. Jako žákyně spisovatele učí tvůrčí Psaní podle Lustiga v Divadle Dobeška, v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psani-podle-lustiga.cz.

 

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.