Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsme hráli flašku

22. 04. 2016 10:00:13
Bylo to na gymplu. V prváku na horách. Jednou po večeři jsme hráli flašku. Pár kluků, se kterými by se konečně dalo vyzkoušet pusinkování, mi tam připadalo docela dobrých.

Roztočená láhev vždycky vybrala pár, který se musel před ostatními líbat, nebo dát fant. S každým kolem se líbalo déle, nikdo žádné fanty nedával. Začínalo se na pěti vteřinách a postupně to pokračovalo: deset, patnáct, dvacet sekund. Páry předváděly letmé polibky i hladové francouzáky. Mnozí už byli - na rozdíl ode mě - velmi zkušení. Proto jsem se dost bála, abych to líbání, až na mě přijde řada, bez předchozího tréninku zvládla. Ale věřila jsem, že v náručí otrkaných borců to dobře dopadne.

Jenže hrdlo točící se flašky se mi stále vyhýbalo. Už se líbalo půl minuty a minutu. A já furt nic. Když flaška vybrala nesmělého a plachého spolužáka Marka A.,konečně se dostalo i na mě. On líbat neuměl, já také ne. A tak jsme tam - k velkému obveselení všech – stáli proti sobě jako prkna, přitisknuti bez hnutí s pevně sevřenými rty jeden k druhému. Jednu, dvě, dvě a půl minuty. Ostatní odpočítávali chybějící vteřiny do tří minut a chechtali se. Bylo to nekonečné.

A najednou se ozval výkřik: „Pozor! Jde Vránek!“ Na to se objevil náš tělocvikář proslulý svým šestým smyslem pro odhalování studentských prostopášností. A my jsme byli zachráněni. Na to si vždycky vzpomenu, když překročím práh pražského gymnázia na Vítězné pláni. (Teď tam chodím na třídní schůzky svým synům...) Připomínám si ten báječný trapas nevinných dětských duší a po letech si ho vlastně závidím...

Autor: Dana Emingerová | pátek 22.4.2016 10:00 | karma článku: 30.05 | přečteno: 3930x

Další články blogera

Dana Emingerová

Šachy podle Cimrmana - vítězsví v turnaji bez krále

Můj osmdesátiletý tatínek objevil po Cimrmanech dalšího českého borce, který dokázal vyhrát mezinárodní šachový turnaj s králem, který se ztratil z šachovnice.

11.8.2017 v 19:00 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 486 | Diskuse

Dana Emingerová

Klavír? Nutit nebo nenutit děti hrát?

Věřte tomu nebo ne, ale po čtvrtstoletí pauzy jsem propadla klavíru. Dokonce se doma o něj pereme. Tedy já a mí tři synové... Ovšem i u nás to zpočátku vypadlo, že hudební výchova dopadne bledě a bude se opakovat rodinná historie.

25.7.2017 v 9:09 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 417 | Diskuse

Dana Emingerová

"Olympiáda" neolympijských sportů začala a tentokrát kousek od našich hranic

Světové hry jsou nejvýznamnější mezinárodní soutěží v neolympijských sportech, kde můžete vidět nejen nejlepší borce ve známých disciplínách leta usilujících o zařazení na olympiádu, ale i představitele méně známých sportů.

21.7.2017 v 10:33 | Karma článku: 12.06 | Přečteno: 562 | Diskuse

Dana Emingerová

Slavným spisovatelem po osmdesátce: Legendární češtinář Hoznauer vydal další knihu

Miloš Hoznauer, který se v pětaosmdesáti letech proslavil jedinečnou humornou knihou Stařec na čekané s nadhledem popisující úskalí podzimu života, napsal novou knížku s názvem Lodní kufr.

18.6.2017 v 20:25 | Karma článku: 16.62 | Přečteno: 400 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 10.77 | Přečteno: 358 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 299 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 473 | Diskuse
VIP
Počet článků 140 Celková karma 15.91 Průměrná čtenost 2620

Novinářka a spisovatelka pracuje v časopise National Geographic, píše pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte fejetony v rozhlasovém pořadu ČRo Apetýt. Vydala sedm knih. Jako žákyně spisovatele učí tvůrčí Psaní podle Lustiga v Divadle Dobeška, v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psani-podle-lustiga.cz.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.