Hergot na stezce odvahy

„Já se tě nebojím, hergot!“ vykřkoval po cestě malý kluk Jirka, aby zahnal strach na táborové stezce odvahy.

Statečně klotýpal kolem lesa ke vzdálenému světélku na konci fotbalového hřiště. Tam ležela u svíčky tužka a papír, na který se měly děti z nejmladších oddílů jen podepsat.

Když šel Jirka kolem smrčku, kde odpoledne kluci stavěli chaloupky z mechu, vynořil se ze tmy stín:

„Baf!"

„Hergot, trpaslík!“  vykřikl klučina. Když se uklidnil, povídá strašidlu: "Ty teda bydlíš v mojí chaloupce pod muchomůrkou?"

„Baf!" zopakoval trpaslík a byl ten tam…

„Hergot!“ ulevil si Jirka a pokračoval v cestě.

Svíčka se pomalu přibližovala. Za chvíli už táborník držel v ruce tužku a skláněl se nad světýlkem.

„Tak podepsat se, jméno… Hergot! Jo, Novotný,“ zabručel, cosi naškrábal a rychle mazal zpátky. Na papíře po něm zůstalo kostrbatým písmem napsáno: Hergot Novotný.