Toulky s tuleními pásy
A najednou jsem to měla být já, kdo pošlape do kopce s „tuleními“ pásy na skluznici...
Horolezec a zkušený horský vůdce Gabo Adamec a vášnivý propagátor zimních toulek po horách Michal Bulička mě totiž pozvali do Alp na skitouring. Je to nový název pro skialpinismus, dnes více přizpůsobený masové turistice. Ti dva mě de facto unesli z tepla domova, aby mě přesvědčili, že skitouring není jen kratochvíle pro hrstku šílenců, kteří se v potu tváře hodiny plahočí tam, kam se normální lidé vyvezou lanovkou. Či dokonce adrenalinový extrém pro hazardéry, co se vydávají vstříc lavinovým srázům tak dlouho, až se jednoho dne zřítí do propasti či je sežere Yetti. Jenže: Od okamžiku, kdy mě naložili do kombíku, plného lyží, bot, tuleních pásů, vyprošťovacích lopat, lavinových sond a pípáků, mně běhal mráz po zádech. Jim naopak planuly oči nadšením.
„Je to vlastně podobné jako v létě na túře. Jen vyměníš pohorky za lyže,“ zdůrazňoval Gabo, po cestě do skialpinistického ráje.
Ještě ráno, když jsem sledovala z okna horské boudy nedostupný a vzdálený bílý štít Schollbergu, tyčící se nad švýcarským St. Antönien jako Himálaj, zdálo se mi úplně absurdní, že bych byla schopna vyškrábat se s lyžemi na nohou tak daleko a vysoko.
Nejdřív jsme se vydali vzhůru údolím proti proudu dravého potoka. Pásy nepodkluzovaly, ve vázání s volnou patou jsem si stoupala svým tempem. Oč víc se člověk nadře třeba při výletech na běžkách…
Asi po hodině se cesta příkře zvedla. Přepnuli jsme si vázání „na vyšší patro“ a šněrovali svah cik-cak vzhůru. Ale těžké to ani teď nebylo. Kochala se tichou zimní krajinou, kde nevedou žádné vleky a lanovky a s pokorou pozorovala tiché bílé svahy, na nichž byly namalované jen stopy kamzíků. A najednou mi tam bylo – vysoko a daleko od lidského hemžení – strašně dobře. A najednou jsem si říkala, proč mě vlastně nikdy nenapadlo, že dostat se na kopec vlastními silami může přinášet tak příjemné pocity…
Musím však zdůraznit, že zcela zásadní je mít s sebou znalého průvodce. Amatér jen těžko odhadne, kde hrozí ve volném terénu nebezpečí. Naopak rozumný horský vůdce - a to Gabo i Michal jsou - vybere pro začátečníka trasu tak, aby cesta vedla po pozvolných mírně nakloněných pláních, kde nehrozí laviny.
Šli jsme hodinu, dvě, tři. Jako v létě na horské túře. Opravdu. Člověk jen vymění pohorky za lyže, jak říkal Gabo… A vrchol Schollbergu se pomalu přibližoval.
Konečně jsem stála nahoře. Od mohutného kovového kříže jsem se dívala se do hlubokého údolí, z nějž jsem za rozbřesku vyrazila. Připadala jsem si jako Edmund Hillary, když poprvé stanul na nejvyšší hoře světa. Do očí se mi draly slzy. Pozorovala jsem tichou majestátní přírodu s pocitem, že ta hora, ač jen 2570 m vysoká, je opravdu můj Mount Everest.
A pak ten úžasný sjezd první lajnou v prašanu po mírných pláních do údolí... Díky, kluci. Nikdy na ten zážitek nezapomenu.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Dana Emingerová
Unikátní literární prvotina Michala Adlera ve zralém věku
Kouzelně absurdní historky čechokanadského psychoterapeuta jsou z obou zemí. Hned v té první s názvem TAKOVÉ ŠTĚSTÍ autor popisuje, jak ke své životní lásce přišel díky okupaci v roce 1968.
Dana Emingerová
Vzpomínka na Arnošta aneb Paroubek na slonu
„Tak si představte, že Paroubek mi křtil knihu!“ hlásí nám Arnošt na kurzu tvůrčího psaní v červnu 2006. „Já nevím, jak k tomu došlo... já za to vůbec nemůžu."
Dana Emingerová
Přemyslovce si vymyslel tatíček Palacký
Kde se vzal na Vyšehradě kníže Krok, jeho tři dcery – Kazi, Teta, Libuše – a sedm generací bájných Přemyslových potomků, jejichž jména jsme se museli ve vlastivědě učit zpaměti jako vyjmenovaná slova?
Dana Emingerová
Narozen 15. července 1891 - dnes by bylo mému dědečkovi 130 let
Jak vypadal svět, když se před 130 lety narodil můj dědeček Jaromír? Ráda jsem poslouchala jeho zážitky z dětství, které neúnavně sepisoval do svých pamětí... Nikdy nevyšly. Uspořádala jsem je až dávno po jeho odchodu na věčnost.
Dana Emingerová
Vodáci na Zlaté řece
Jak orlí hnízdo někde v horách se drží vysoko nad sázavským kaňonem chatička, přilepená na ostrém výběžku pískovcové skály. Paprsky zapadajícího slunce barví řeku do zlatova a poslední kánoe kličkují mezi balvany v peřejích.
Dana Emingerová
Každá generace si prožívá vlastní bibli
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová.
Dana Emingerová
Můj kamarád Arnošt Lustig: Řekni mi, jak to chutná...
Dnes je to 10 let, co odešel. Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem:„Ty bejku.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Dana Emingerová
Ve Švýcarsku se přes Vánoce nelyžovalo? Omyl, většina středisek fungovala
Světová i česká média sice před Vánocemi psala, že Švýcarsko končí kvůli koronavirové situaci s lyžováním, neboť mnoho kantonů zavřelo své sjezdovky. Na místě jsme ověřili, jak zavádějící to byla informace...
Dana Emingerová
Vzpomínka na spisovatele Viktora Fischla
Jeho život byl jako broušený démant, na němž zářilo mnoho faset: Praha a Jeruzalém. Básník a spisovatel. Viktor Fischl a Avigdor Dagan. Český literát a izraelský diplomat...
Dana Emingerová
Jak se dají spálit vajíčka naměkko
Při autorských čteních občas padne dotaz z publika, jestli jako spisovatelka píšu ve FLOW... Odpovídám: "Jistě. Já ve flow dělám skoro všechno. I vařím."
Dana Emingerová
Víte, která je nejcennější česká kniha?
Letos je jí 935 let a historikové ji řadí mezi nejvzácnější iluminované rukopisy druhé poloviny 11. století v Evropě. Jde o Vyšehradský kodex, který dostal kníže Vratislav II., když byl korunován na prvního českého krále.
Dana Emingerová
Vězení a naděje
Martin Tomášek je kluk jako každý jiný. No, vlastně není kluk. Je to sedmatřicetiletý muž, jehož život se zásadně liší od všeho, co si dovedete představit. Jeho duše je od narození uvězněná ve znetvořeném těle.
Dana Emingerová
Česká stopa na Raffaelových freskách ve Vatikánu
Je to taková malá historická zajímavost... Víte, že v papežském paláci ve Vatikánu je Raffaelova freska, na které slavný renesanční umělec zachytil pražského vyšehradského probošta Petra, vyslance krále Přemysla Otakara II.?
Dana Emingerová
O vášni, míjení, milování
Tou dobou vždy manželovo auto přijíždělo před dům. Představovala si, jak muž otvírá bránu, parkuje, míří ke vchodu, odemyká a prochází prázdnými pokoji. Zuzka hmatatelně cítila Honzův probouzející se vztek a polila ji horkost.
Dana Emingerová
Netoužím po návratu k "normálu", jaký byl před koronavirem
Přestože jsem v minulosti ničím v zásadě netrpěla, jezdila po světě, pracovala a dělala, co mě baví, nemám teď vůbec pocit, že by mi někdo "sebral hračky"...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 14,17
- Průměrná čtenost 2325x