Poslední český král - Češi ho odehnali, Madeiřané ctili, papež blahořečil

Dominantou Funchalu na hoře Monte je kostel Nossa Senhora. Stojí před ním socha arcivévody Karla, který nikdy nevládl na Madeiře, ale do podzimu 1918 Rakousku-Uhersku. Je paradoxem, že vyhnanství postihlo právě tohotoho Habsbuka.

Byl totiž konečně panovníkem, který se zajímal o osud českého národa a uměl dobře česky. I proto hledal po rozpadu Rakouska-Uherska v novém Československu po válce útočiště.

Na trůn usedl 21. listopadu 1916 po smrti svého prastrýce Františka Josefa I. Okamžitě se snažil zastavit nesmyslné boje první světové války, ale jeho mírová jednání byla stejně neúspěšná jako jeho úsilí o národnostní smír v monarchii. Na jaře 1917 svolal již několik let rozpuštěný předlitavský parlament, kterým v rakouské části monarchie obnovil válkou přerušený demokratický život. Vydal zákaz bombardování civilních cílů i zákaz používání jedovatých plynů, které však spojenecké německé velení nerespektovalo. Po rozpadu Rakouska-Uherska žádal o azyl v Čechách, které měl rád. Češi však jeho žádosti o azyl nevyhověli (mj. i proto, že se včas nedal korunovat českým králem), takže nakonec skončil na Madeiře, kde bydlel i s rodinou v pronajatém panském domě Quinta do Monte.

V necelých pětatřiceti letech tu pak zemřel za zápal plic. Jeho pohřbu se v dubnu 1922 zúčastnilo třicet tisíc Madeiřanů (víc než desetina dnešního obyvatelstva), kteří zapuzeného imperátora uložili do pohřební kaple s kovovým sarkofágem právě v kostele Nossa Senhora.

Ve školách bývalého mocnářství se o Karlovi I. mnoho neučí, a tak mnohého českého turistu určitě překvapí, že v roce 2004 papež Jan Pavel II. tohoto posledního rakouského císaře a českého krále pro jeho činy a mírové snahy během 1. světové války blahořečil.